Polyolefinová vlákna

Granulát z “lineárního polyethylénu nízké hustoty”, surovina k výrobě polyethylenového vlákna

Výrazem polyolefinová vlákna jsou souhrnně označovaná polyethylenová (PE) a polypropylenová textilní vlákna (PP).

Jde o deriváty ropy, výchozím produktem pro oba druhy jsou levné alifatické uhlovodíky s dvojitou vazbou CnH2n.[1]

Všeobecný vzorec pro chemické složení olefinů je CH2=CHR. Jestliže R ve vzorci představuje methylovou skupinu CH3, jedná se o polypropyleny. (Polypropylen se taví při poměrně vysoké teplotě 176 °C). Olefiny, u kterých R znamená vodík (H), jsou polyethyleny. (Polyethylen se taví při 137 °C).[2]

Za vývojovou práci na polyolefinových vláknech byla v roce 1963 jako první v tomto oboru udělena Nobelova cena.[3]

Zatímco v Evropě se PE a PP vlákna obvykle označují jako dva rozdílné druhy výrobků, jsou v USA pod názvem olefín definována úřadem Federal Trade Comission obě vlákna jako jedna skupina.[4]

V roce 2013 se odhadovala celosvětově instalovaná výrobní kapacita olefinových vláken na 6,9 milionů tun ročně. Výroba dosáhla 5 milionů tun, z toho:

2,6 milionů tun fóliových pásků, 1,7 milionu tun monofilamentů a 700 tisíc tun stříže. [5]

Související články

Odkazy

Reference

  1. ↑ Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 553
  2. ↑ Man-made fibre [online]. Encyclopedia Britanica, 2016 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Textilní vědy a technologie [online]. PVN, 2010 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Olefinfasern [online]. Vivaread, 2017 [cit. 2017-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15. (německy) 
  5. ↑ Global fiber production [online]. Chemical Fibers International, 2014 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 196-202

Zdroj