Polessk

Polessk
Полесск
Bývalý německý zámek v Polessku
Bývalý německý zámek v Polessku
Polessk – znak
znak
Poloha
Souřadnice 54°52′ s. š., 21°6′ v. d.
Nadmořská výška 3 m n. m.
Časové pásmo UTC+2[1]
Stát RuskoRusko Rusko
Federální okruh Severozápadní
Oblast Kaliningradská
Polessk na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Polessk
Polessk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 11 km²
Počet obyvatel 6 921 (2021)
Hustota zalidnění 689 obyv./km²
Etnické složení 89% Rusové
Správa
Vznik 1258
Oficiální web polessk.gov39.ru
Telefonní předvolba (+7) 40158
PSČ 238630
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polessk (rusky Поле́сск; německy Labiau; litevsky Labguva; polsky Labiawa, česky Labiava[2]) je město v Kaliningradské oblasti v Rusku ležící 46 km severovýchodně od Kaliningradu. V roce 2021 mělo městečko 7 tisíc obyvatel převážně ruské národnosti.

Historie města

Od vzniku do 19. století

První zmínka pochází z roku 1258, kdy se Řádu německých rytířů podařilo podrobit si pruský kmen Sambů. Do roku 1300 se osada nazývala Labegowe moter, později došlo ke zkrácení na Labigow či Labiau. Samotný původní název pochází z pruských ze slov labs a moter znamenající dobrá bažina. Řád na místě postavil dřevěnou pevnost, která měla bránit cestu do Königsbergu. Pevnost v roce 1277 vyhořela a byla nahrazena kamenným hradem. Osada vznikla právě v okolí hradu. Po sekularizaci Řádu v roce 1525 se celé Východní Prusko transformovalo do Pruského Vévodství. Roku 1642 získává osada městská práva dekretem kurfiřta Fridricha Viléma.

V roce 1656 byla ve městě podepsána tzv. Smlouva u Labiau mezi pruským kurfiřtem Fridrichem Vilémem a švédským králem Karlem Gustavem. Smlouva zaručila Pruskému vévodství plnou samostatnost výměnou za vojenskou podporu Švédům v nadcházející švédsko-polské válce. V roce 1885 bylo Labiau s populací téměř 5 tisíc lidí sídlem okresního soudu, pobočky říšské banky a pivovaru.

Novodobé dějiny

Po četných porážkách Wehrmachtu na Východní frontě v roce 1944 začalo německé velitelství s operací Hannibal. Cílem celé operace bylo evakuovat co největší množství německého obyvatelstva z Východního Pruska do Německa před příchodem Rudé armády. Sověti obsadili město na začátku roku 1945. Po válce připadlo město pod správu SSSR a bylo přejmenováno na Polessk podle hrdiny sovětského svazu plukovníku Sergeji Ivanoviči Polesskému, který padl při bojové operaci Rudé Armády ve Východním Prusku. Zbývající německé obyvatelstvo bylo deportováno do sovětské okupační zóny Německa a do města se nastěhovali především Rusové z centrálních oblastí Ruska a Povolží. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se město stalo součástí Ruska jako jeho exkláva.

Obyvatelstvo

Východní Prusko (vyznačeno červeně) na mapě tehdejšího Německa 1871

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby

Rok 1782 1875 1880 1890 1900 1910 1925 1933 1939
Obyvatelé 2 129 4 487 4 683 4 861 4 455 4 604 4 840 5 879 6 544
Rok 1959 1970 1979 1989 2002 2010 2021
Obyvatelé 5 435 5 601 6 338 6 859 7 681 7 581 6 921

Etnické složení obyvatelstva

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]

Významné osobnosti města

  • Otto Brakat (1916–1978) – voják Wehrmachtu, nositel vyznamenání Rytířského kříže
  • Christoph Aschmoneit (1901–1984) – lodní inženýr, jeden z tvůrců německých ponorek
  • Kasimir von Auer (1788–1837) – pruský generál
  • Jacob Ephraim Polzin (1778–1851) – německý architekt

Galerie

  • Obraz Labiau mezi lety 1857 – 1883
    Obraz Labiau mezi lety 1857 – 1883
  • Místní zámek v roce 1914
    Místní zámek v roce 1914
  • Místní zámek v roce 1915
    Místní zámek v roce 1915
  • Zámek v současnosti (2012)
    Zámek v současnosti (2012)
  • Zámek v současnosti
    Zámek v současnosti
  • Zámek v současnosti
    Zámek v současnosti

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polessk na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. ↑ BALCAR, Antonín a František KAMENÍČEK. Historicko-zeměpisný atlas školní starého, středního a nového věku. Praha: V. Neubert, 1921.
  3. ↑ Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Externí odkazy

Zdroj