Podezřelé prázdniny

Podezřelé prázdniny
Žánry komedie
rodinný
dobrodružný
Formát minisérie
Předloha román Detektiv Kalle má podezření
Dramaturgie Jarmila Turnovská
Scénář Helena Sýkorová
Režie Ludvík Ráža
Hrají Luděk Munzar
Kateřina Bartáková
Kamil Hurt
Roman Skamene
Miloš Filipovský
Alena Kreuzmannová
Jaromír Hanzlík
Vladimír Krška
Země původu ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk čeština
Počet řad 1
Počet dílů 3 (seznam dílů)
Obvyklá délka 27–31 min
Produkce a štáb
Kamera František Vlček
Hudba Ladislav Simon
Produkční
společnost		 Československá televize
Krátký film Praha
Distributor Československá televize
Premiérové vysílání
Stanice I. program
Formát obrazu černobílý, 4 : 3
Vysíláno 1. dubna 1972 – 3. dubna 1972
Posloupnost
Související Ohrožené prázdniny
Podezřelé prázdniny na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podezřelé prázdniny jsou československý dobrodružný televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v roce 1972 vysílala. Třídílnou minisérii natočil režisér Ludvík Ráža podle scénáře Heleny Sýkorové. Seriál je adaptací dětského románu Detektiv Kalle má podezření švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové a věnuje se partě dětí z malého švédského městečka, jež řeší případ záhadných mužů, kteří zřejmě mají souvislost se strýcem jedné z dívek. Podle druhé knihy ze série o malém detektivovi Kallovi vznikla v roce 1991 minisérie Ohrožené prázdniny.

Příběh

O letních prázdninách probíhá v malém švédském městečku mezi dětskými partami dobrodružný a zábavný střet, pojmenovaný válka Bílé a Červené růže. Tohoto zápolení se účastní i Kalle Blomkvist se svými kamarády, včetně Evy-Lotty. Právě k rodině Evy-Lotty přijede na léto její strýc Einar, který se s dětmi spřátelí. Zanedlouho se ale v městečku objeví dva neznámí muži, kteří možná mají s Einarem souvislost. Kalle se se svou skupinou proto rozhodne pátrat po tom, co tu strýc i ti dva neznámí skutečně pohledávají.

Obsazení

Produkce

Třídílnou minisérii Podezřelé prázdniny natočil režisér Ludvík Ráž podle scénáře Heleny Sýkorové, která jej vytvořila jako adaptaci dětské knihy Detektiv Kalle má podezření švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové. Jednalo se o jeden z prvních dětských seriálů Československé televize. Do hlavní dětské role Kalleho Blomkvista byl obsazen Kamil Hurt, v dalších rolích se objevili Kateřina Bartáková či Roman Skamene, hlavní dospělou roli zahrál Luděk Munzar. Hudbu k seriálu napsal Ladislav Simon.[1] Pro Československou televizi minisérii natočil ve čtvrtém čtvrtletí roku 1971 Krátký film Praha.[2]

Vysílání

Seriál Podezřelé prázdniny uvedla Československá televize na I. programu v dubnu 1972. První díl měl premiéru 1. dubna 1972, další následoval 2. dubna a závěrečná část byla odvysílána 3. dubna 1972.[3] Minisérie byla zařazena do podvečerního vysílání, začátky jednotlivých dílů o délce od 27 do 31 minut byly v rozmezí od 17.15 hodin do 18.00 hodin.

Seznam dílů

Č. v seriálu Režie Scénář Datum premiéry
1 Ludvík Ráža Helena Sýkorová 19720401a1. dubna 1972
2 Ludvík Ráža Helena Sýkorová 19720402a2. dubna 1972
3 Ludvík Ráža Helena Sýkorová 19720403a3. dubna 1972

Přijetí

Jiří Moc ve své publikaci Seriály od A do Z z roku 2009 uvedl, že Podezřelé prázdniny byly spíše pokusem o seriál ve formě televizního triptychu, nicméně režisér Ludvík Ráža se podle Moce na něm naučil práci, kterou zužitkoval v dalších dětských seriálech, jako byli My z konce světa či My všichni školou povinní.[1]

Související díla

Podle námětu druhé knihy ze série o malém detektivu Kallovi s názvem Svěřte případ Kallovi natočila Československá televize opět podle scénáře Heleny Sýkorové minisérii Ohrožené prázdniny,[4] která měla premiéru v roce 1991.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 168. Dále jen Moc. 
  2. ↑ Zakázkové filmy vyráběné KF Praha ve IV. čtvrtletí 1971. Filmové informace. 1971, čís. 47, s. 6. Dostupné online. 
  3. ↑ Televize. Rudé právo. 1972-04-01, s. 5. Dostupné online. 
  4. ↑ Moc, s. 155.

Externí odkazy

Zdroj