Pocta festivalu …příští vlna/next wave…

Pocta festivalu …příští vlna/next wave… je od roku 2003 (10. ročník) organizátory divadelního festivalu ...příští vlna/next wave... každoročně vyslovována a veřejně prokazována významným osobnostem a počinům ve sféře nezávislého a alternativního divadla, a to v šesti kategoriích: publikační čin roku, objev roku, producentský počin roku, osobnost roku, projekt roku a živoucí poklad. Zveřejňuje se zpravidla na zahajovacím večeru festivalu.

Publikační čin roku

  • 2003 – Nina Vangeli za vedení revue pro taneční a pohybové divadlo Taneční zóna.[1]
  • 2004 – Tatjana Lazorčáková a Jan Roubal za publikaci K netradičnímu divadlu...[2]
  • 2005 – Vlasta Smoláková za završení dokumentace díla režiséra Petra Lébla[3][4], včetně expozični formy.
  • 2006 – Josef Kovalčuk za publikaci Bylo jich pět a půl...[5]
  • 2007 – Ondřej Cihlář za publikaci Nový cirkus.[6]
  • 2008 – Michala Pohořelá a její spolupracovnice Martina Musilová a Lucie Krupičková za podíl na mezinárodním edičním projektu Divadlo po rekonstrukci.[7]
  • 2009 – Petr Minařík a Pavel Řehořík za vydávání měsíčníku Rozrazil.[8]
  • 2010 – Vojtěch Varyš za kreativní a razantní vstup do internetového publikačního prostoru.
  • 2011 – Bořivoj Srba za publikaci Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!.[9]
  • 2012 – Petr Váša za knihu a DVD Fyzické básnictví.[10]
  • 2013 – Jan Dvořák za soustavné publikační mapování české nezávislé scény v nakladatelství Pražská scéna.
  • 2014 – Tomáš Žižka a Radoslava Schmelzová za dlouhodobou sérii dokumentárních a esejistických knih na různá témata divadla site-specific, především za publikace Umění místa[11], Art of Place[12][13] a letošní KNOWtilus.[14][15]
  • 2015 – Ctibor Turba za dokončení čtyřdílného cyklu publikací, mapujících historii Turbových projektů a jejich odnoží od začátku jeho uměleckých aktivit po současnost.[16][17][18][19]
  • 2016 – Profesor Miloslav Klíma za sérii deseti sborníků Divadlo a interakce.[20]
  • 2017 – Jan Motal za knihu Dialog uměním.[21]
  • 2018 – Kolektiv autorů (Andrej Ďurík, Jan Frič, Lenka Jehlíková, Barbora Příhodová, Matěj Samec, Dragan Stojčevski, Lucia Škandíková, Daniel Špinar a Marie Zdeňková) za knihu, webové stránky i výstavu Iva Němcová.[22][23]
  • 2019 – S.d.Ch. (Miloslav Vojtíšek) a nakladatelství Rubato za knihu Kniha Tutáč.[24]
  • 2020 – Vladimír Mikulka, Jakub Škorpil a Martin J. Švejda, divadelní kati a kritici, zakladatelé Nadivadla[25] za jazykovou a stylistickou vytříbenost a názorovou razantnost, které jsou dnes ve světě internetové divadelní publicistiky ojedinělé.
  • 2021 – Editoři Vladimír Havlík, Pavlína Morganová a Jana Písaříková za knihu Svázáno do Kozelky, věnované dílu konceptuálního umělce Milana Kozelky (1948–2014).[26]
  • 2022 – Martin Machovec za knihu K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948-1989 (Torst 2021), kterou završuje své dlouholeté literární i společenské bádání.
  • 2023 – Jiří Fiedor a nakladatelství Pulchra za vydání prvních pěti čísel legendárního undergroundového časopisu v publikaci s názvem VOKNO 1-5 (6). Kniha je první ze tří připravovaných svazků, v nichž postupně vyjde všech patnáct samizdatových čísel Vokna.

Objev roku (od roku 2020 Talent roku)

  • 2003 – Martin Heřman Frys za koncepci a interpretaci projektu Vy tomu věříte? aneb Don Quijote de la mancha.
  • 2004 – Ridina Ahmedová za autorskou inscenaci Hlasokraj.
  • 2005 – Kabaret Caligula za odvážné autorské divadlo, zvláště za inscenaci Hamlet: Přání zabít.
  • 2006 – Johana Švarcová za aktivní a tvůrčí účast v řadě projektů nezávislé divadelní scény.
  • 2007 – Pavol Smolárik za sólové interpretační umění.
  • 2008 – Jan Mocek za tvůrčí vedení souboru Teatro Hugo v Semilech a za obohacení loutkového divadla surrealistickými postupy.
  • 2009 – Ján Mikuš za ryze autorské multioborové performance a režie.
  • 2010 – Jindřiška Křivánková za výrazovou jedinečnost a hereckou osobitost v mnoha rozmanitých projektech.
  • 2011 – Divadlo D'EPOG za vytváření výrazně experimentálních autorských projektů.
  • 2012 – Jana Kozubková za nasazení, ochotu a schopnost propojovat rozličné nezávislé hudební a divadelní projekty.
  • 2013 – Iamme Candlewick za účinnou podporu buskingu v Praze a za multikulturní přístup.
  • 2014 – Pavol Seriš, renesanční muž a všestranný tvůrce, který plynule a poutavě střídá obory, žánry i druhy (nejen) umění.[27]
  • 2015 – Antonín Brinda za jeho performance Animálie a NOT.FOR___: FUNKČNÍ-DYSFUNKČNÍ i za jeho dlouhodobý divadelně-sociologický průzkum Proti revoltě.[28]
  • 2016 – Matěj Nytra za hledání nových uměleckých cest a zdařilé propojování divadelního a filmového jazyka.
  • 2017 – Jana Orlová, performerka a básnířka, jež přirozeně a s lehkostí popírá hranice mezi literaturou, výtvarnem a divadlem.
  • 2018 – Kult hanby (Vojtěch Hrabák, Petr Uhlík a kolektiv) za mladickou zaujatost a upřímnost tvorby.[29]
  • 2019 – Ondřej Štefaňák za expresivní i iritující režie inscenací Lonely Horny Only v A studiu Rubín a Zmrzačení v Divadle X10.[30]
  • 2020 – Skupina 8lidí[31] za projekty Press Paradox a La Moneda, kde mladí dramaturgové, režiséři a scénografové prokazují svérázný, hravý i intelektuální přístup ke společensky angažovanému divadlu, happeningu a (ne)herectví.
  • 2021 – ka3ka3, výtvarnice a performerka.[32]
  • 2022 – Tomáš Procházka, kterého je možno bez nadsázky označit za enfant terrible česko-slovenského divadla. Ovšem jen komplikované osobnosti mohou vytvořit tak silná díla, jako byla Procházkova loňská performance Večer, chvíle předtím, než jsem spáchal sebevraždu.
  • 2023 – Musaši Entertainment Company za kreativní oživování loutkařiny, jarmarečního divadla a tradičních řemesel. Stálými členy jsou Adam Páník, Tereza Havlová a Františka Jesenská.

Producentský počin roku

  • 2003 – Jiří Dobeš a Zdeněk Závodný za otevření centra pro alternativní umění Divadlo 29 v Pardubicích a za organizaci festivalu alternativního umění Ostrovy neklidu.
  • 2004 – Občanské sdružení MOTUS za podporu začínajících a nezávislých tvůrců, za koncept divadla Alfred ve dvoře v Praze a za projekt Nová síť.
  • 2005 – Petr Bergmann za seriál kulturních aktivit na Broumovsku.
  • 2006 – Divadlo Continuo za realizaci mezinárodního divadelního projektu Kratochvílení.
  • 2007 – Roman Černík a Eva Ichová za projekt Otevřeného komunikačního prostoru Moving Station v Plzni.
  • 2008 – Tomáš Lorenzo Zdenek a Franta Sádra za vytvoření centra nezávislé kultury Cross Club v Praze Holešovicích a za spoluproducentství site-specific projektu Bouře.
  • 2009 – Jan Horák a MeetFactory za program propojující zahraniční režiséry s českými herci a za koncepci nezávislého Mezinárodního centra současného umění – MeetFactory.
  • 2010 – David Mírek za dramaturgii Staré Arény v Ostravě a za organizaci festivalu Dream Factory v ostravském Dole Hlubina.
  • 2011 – Stanislav Bohadlo za organizaci festivalu barokní kultury Theatrum Kuks, iniciaci vzniku souboru Geisslers Hofcomoedianten a za obnovení divadla Comoedien Haus v Kuksu.
  • 2012 – Jiří Sulženko a David Kašpar za organizaci festivalu Street for Art v pražském Jižním Městě a za vytvoření dočasného prostoru pro 120 diváků (Divadlo Šnek) přímo ve stanici metra Opatov.
  • 2013 – Ewan McLaren a Občanské sdružení Mezery za završení pětiletého cyklu Cesty energie (Zdař Bůh!! 2009, Voda 2010, Uran 2011, Ropa 2013).
  • 2014 – Tým Staré Arény[33] v Ostravě (Petr Sedláček a spol.), nezávislého prostoru, lépe řečeno ostravské Mekky pro mladé, alternativní a nezávislé umělce a diváky.
  • 2015 – Ivan Mečl, Sylva Hampalová a Gabriela Náhlíková za oživování bývalé papírny ve Vraném nad Vltavou a budování centra Perla.[34]
  • 2016 – Spolek Jiné jeviště a celý tvůrčí a produkční tým za organizaci festivalu Menteatrál v Neratově v Orlických horách.[35]
  • 2017 – Divadlo X10, které působí ve Strašnickém divadle v Praze, za pochopení a prosazování komunitní role divadla, letní hraní v kulturním centru Stalin, které umění navrací do veřejného prostoru a činí z něj každodenní nutnost, a v neposlední řadě za divadelní oživení prostoru DUP39.[36]
  • 2018 – Přemysl Bureš a Absintový klub Les, ostravské undergroundové místo, kde se již pět let setkává literatura, divadlo, výtvarno a hudba, kde umělci ještě stále tvoří a pijí z vnitřního puzení a potřeby.[37]
  • 2019 – Spolek Iniciativa pro Invalidovnu za oživování západního křídla této barokní památky v Praze Karlíně kulturou.[38]
  • 2020 – Dramaturg Karel Kratochvíl a producent Jakub Vedral za projekt Art Parking v Pražské tržnici, protože se v době jarní koronakrize snažili nenechat padnout živé umění a zprostředkovávali ho alespoň motoristům.[39]
  • 2021 – Platforma PiNKBUS za záštitu queer umělcům a za první ročník stejnojmenného festivalu.[40]
  • 2022 – soubor Geisslers Hofcomoedianten, jenž již dvacet let, v dobrém i zlém, kreativně oživuje naše barokní dědictví.
  • 2023 – Nezisková organizace Valdštejnské imaginárium za spravování barokní památky Valdštejnská lodžie v Jičíně, kterou naplňují hudbou, výtvarném a divadlem. Je důležitým místem setkání, odpočinku a kultivace.

Osobnost roku

  • 2003 – Tereza Georgievová za dosaženou metu úderného tanečního industriálu souboru Sangredans.
  • 2004 – Jiří Jelínek za autorský talent, literární cit i imaginaci.
  • 2005 – Viliam Dočolomanský za antropologický divadelní výzkum a za vedení mezinárodního divadelniho studia Farma v jeskyni.
  • 2006 – Miroslav Bambušek za realizaci projektu Perzekuce.cz v industriálním prostoru La Fabrika v Praze a za iniciaci Multiprostoru Louny.
  • 2007 – Jiří Adámek za realizaci hudebně-scénických kompozic, vokální performance a za teoretickou reflexi nových forem znělosti.
  • 2008 – Jan Komárek za site-specific projekty v různých prostředích, zejména za projekt Tanec papírových tanečnic.
  • 2009 – Rostislav Novák jr. za projekt nového cirkusu La Putyka.
  • 2010 – Petr Boháč za činnost uměleckého šéfa skupiny Spitfire Company a za organizaci festivalu Nultý bod.
  • 2011 – Adam Halaš za činnost uměleckého šéfa Experimentálního prostoru Roxy/NoD v Praze a za organizaci Festiválku Jsem spokojenej.
  • 2012 – Miloš Orson Štědroň za dlouholetou hudební tvorbu pro divadlo, a především za autorské projekty.
  • 2013 – Petr Macháček za vytvoření svébytného stylu činoherního divadla a dlouholetou činnost v Divadle Kámen.
  • 2014 – Jan Malík, tanečník, pedagog, choreograf, producent projektů současného tance, vedoucí a spoluzakladatel souboru NANOHACH.[41]
  • 2015 – Štěpán Kubišta a jeho spolupracovníci za otevření prostorů Jatka78 v holešovické tržnici[42] a Přístav 18600 na Rohanském ostrově[43]
  • 2016 – Jiří Maryško za angažovanost, radikálnost, nekompromisní společenské postoje a za improvizovaná představení s Divadlem Demago.[44]
  • 2017 – Magda Juránková, produkční, která stála za vznikem dlouhé řady projektů pražské nezávislé scény a nebojí se riskovat a komunikovat.
  • 2018 – Karel Kratochvíl, aka Krutý krtek, společensky užitečné divadlo, které angažovaně rozvrtává půdu poklidného českého divadelního záhonku.[45]
  • 2019 – Tomáš Vtípil za hudbu k inscenaci Woyczek v HaDivadle[46] i za další ruchy pro divadlo.
  • 2020 – Jakub Čermák, velitel uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích, za dlouholeté ohledávání a posouvání hranic českého divadla i za vyvrcholení těchto snah v inscenaci Happy end v hotelu Chateau Switzerland.[47]
  • 2021 – Hana Frejková, publicistka, zpěvačka a herečka, za osobní i umělecké obnažení v inscenaci Invisible I. / Hannah[48] a ve filmu Hannah – obyčejnej život.[49]
  • 2022 – Pavel Štourač, režisér a umělecký vedoucí dnes již legendárního Divadla Continuo, které třicet let působí v jižních Čechách a vybudovalo kulturní centrum Švestkův dvůr v Malovicích, jež stálé láká mladé umělce k návštěvě a společné tvorbě.
  • 2023 – Barbara Herz za autorství a režii inscenace Tanec dervišů v olomouckém Divadle na cucky. Poctu vyslovujeme nejen za tvorbu, ale především za osobní angažovanost, jelikož i po premiéře, a nejen uměním, bojuje za propuštěni adiktologa Dušana Dvořáka z vězení.

Projekt roku

  • 2003 – Stefanía Thors za video sms experiment Comparatively Peaceful Existence.
  • 2004 – VOSTO5 za projekt Divadelní stand'art.
  • 2005 – Krepsko za projev umělecké odvahy v performanci Ukradené ovace.
  • 2006 – Howard Lotker za projekt bytového divadla DoMA/at HoME.
  • 2007 – Viktorie Čermáková za inscenaci Česká pornografie a za spoluúčast na založení Divadelního studia Továrna v Praze.
  • 2008 – Petr Lanta za umožnění tvořivé a inspirativní spolupráce profesionálních a amatérských divadelníků v inscenaci hry Karola Wojtyly Před zlatnickým krámem.
  • 2009 – Depresivní děti touží po penězích za kreativní divadelně-společenský koncept a za projekt Noci v bytě.
  • 2010 – Jan Mocek, Jan Hofman a tvůrčí tým FKK za projekt souboru fyzického divadla FKK (Frei Körper Kultur) Semily.
  • 2011 – Jiří Sozanský za projekt vernisáží a výstav Den dvacátý sedmý, který vyvrcholil performancí skupiny Spitfire Company Procesy 10 / 48 / 7830.
  • 2012 – Lenka Faltýnková, Vilém Faltýnek a tvůrčí tým za projekt Rozeznění – Lidice 2012.
  • 2013 – Spitfire Company za inscenaci Antiwords.
  • 2014 – Tvůrčí tým projektu Autoatlas Ukrajiny (Ewa Zembok, Jana Hauskrechtová, Dominika Andrašková, Viktorie Čermáková, Matěj Samec).
  • 2015 – Pavel Zajíček a tvůrčí tým inscenace Pustina ve Studiu Hrdinů v Praze.[50]
  • 2016 – Tvůrčí tým projektu imerzivního divadla Pomezí v Praze.[51]
  • 2017 – režisér Ivan Buraj a další inscenátoři Náměsíčníků v brněnském HaDivadle.[52] Vzniklo dílo, které klade otázky, co je vlastně realita, pravda a smysl, jak – a zdali vůbec – dílo interpretovat.
  • 2018 – Apolena Vanišová a Petr Krusha za divadelní instalaci Kračun, kde se sváří věk přírody s dnešní městskou depresí a kde voda a půda spolupracuje s elektřinou a moderními technologiemi.[53]
  • 2019 – Cyklus inscenací – Pustina, Soukromé rozhovory a Médeia spolku Jedl (Lucie Trmíková, Jan Nebeský, David Prachař a Martin Dohnal), "protože ctí slovo a umí ho propojit s hudbou, tancem i malbou".[54]
  • 2020 – Inscenace Vyplním šaty své tělem svým Jána Sedala, uváděná v jeho brněnském bytě.[55]
  • 2021 – Iniciativa Ne!musíš to vydržet (DAMU) za podnět, který měl a stále má za cíl nastolit potřebný dialog a inspirativní ovzduší v českém školství a divadle.[56]
  • 2022 – skupina Studenti pro Ukrajinu za intenzivní a humánní půlroční činnost a její umělecké vyvrcholení v divadelním projektu Language barrier equal.
  • 2023 – Exteriérová inscenace K prameni Jakuba Gottwalda. Projekt odehrávající se v týpích podává výrazně romantizované téma indiánů v syrové podobě. Nechává mnoho nevyřčeného, nedoslovuje, neagituje, ústy jednotlivých aktérů klade otázky. Tvůrčí tým si vše doslova oddřel, od těžby dřeva, přes stavbu až po přípravu výstupů.

Živoucí poklad

Odkazy

Reference

  1. ↑ [1], Webové stránky časopisu Taneční zóna.
  2. ↑ LAZORČÁKOVÁ, Tatjana; ROUBAL, Jan. K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60. – 80. let dvacátého století. Praha: Pražská scéna, 2003. ISBN 80-86102-41-6. 
  3. ↑ SMOLÁKOVÁ, Vlasta. Fenomén Lébl aneb Nikdy nevíš, kdy zas budeš amatér. Praha: Pražská scéna, 1996. ISBN 80-901671-6-0. 
  4. ↑ SMOLÁKOVÁ, Vlasta. Fenomén Lébl 2 aneb Dobře se spolu bavit – s Pánembohem!. Praha: Pražská scéna a Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-86102-56-4. 
  5. ↑ KOVALČUK, Josef. Bylo jich pět a půl: 30 let HaDivadla (1974 – 1989). Brno: Větrné mlýny, 2005. ISBN 80-86907-18-X. 
  6. ↑ CIHLÁŘ, Ondřej. Nový cirkus. Praha: Pražská scéna, 2006. ISBN 80-86102-55-6. 
  7. ↑ DWORAKOWSKA, Zofia; POHOŘELÁ, Michala. divadlo po rekonstrukci = teatr po przebudowie = the theatre after the reconstruction. Warszawa: Uniwersytet Warszawski, 2008. ISBN 978-80-254-3713-1. Projekt Animator. 
  8. ↑ [2] Archivováno 8. 4. 2014 na Wayback Machine., Webové stránky časopisu Rozrazil.
  9. ↑ SRBA, Bořivoj. Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2010. ISBN 978-80-86928-89-0. 
  10. ↑ VÁŠA, Petr. Fyzické básnictví. Brno: HOST, 2011. ISBN 978-80-7294-566-5. 
  11. ↑ ŽIŽKA, Tomáš; CÍLEK, Václav. Umění místa. Praha: AMU, 2012. ISBN 978-80-7331-226-8. 
  12. ↑ Art of Place. Příprava vydání Žižka Tomáš a Schmelzová Radoslava. Praha: AMU, 2012. ISBN 978-80-7331-298-5. (angličtina) 
  13. ↑ [3], Kniha Art of Place dostupná on-line.
  14. ↑ KNOWtilus – ponor do vědy skrze umění. Příprava vydání Žižka Tomáš a Schmelzová Radoslava. Praha: AMU, 2013. ISBN 978-80-7331-290-9. 
  15. ↑ [4] Archivováno 6. 10. 2014 na Wayback Machine., Webové stránky projektu KNOWtilus.
  16. ↑ TURBA, Ctibor. Cirkus Alfred. Praha: Divadlo Alfred, 2006. ISBN 80-239-8267-2. 
  17. ↑ TURBA, Ctibor. Pantomima Alfreda Jarryho. Praha: Divadlo Alfred, 2012. ISBN 978-80-260-3579-4. 
  18. ↑ TURBA, Ctibor. Alfred & spol.. Praha: Divadlo Alfred, 2014. ISBN 978-80-260-6418-3. 
  19. ↑ TURBA, Ctibor. Alfred ve dvoře. Praha: Divadlo Alfred, 2014. ISBN 978-80-260-6600-2. 
  20. ↑ Od roku 2006 vydává Pražská scéna ve spolupráci s katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU.
  21. ↑ MOTAL, Jan. Dialog uměním : filozofie mimésis v kultuře dialogu. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2016. ISBN 978-80-7460-106-4. 
  22. ↑ ĎURÍK, Andrej [et. al.]. Iva Němcová. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2017. ISBN 978-80-7008-389-5. 
  23. ↑ [5], Webové stránky Iva Němcová.
  24. ↑ S.D.CH., [Vojtíšek Miloslav]. Kniha Tutáč. Praha: Rubato, 2018. ISBN 978-80-87705-66-7. 
  25. ↑ [6], Nadivadlo.
  26. ↑ HAVLÍK, Vladimír; MORGANOVÁ, Pavlína; PÍSAŘÍKOVÁ, Jana. Svázáno do Kozelky. Brno: Větrné mlýny, 2020. ISBN 978-80-7443-402-0. 
  27. ↑ [7], Webové stránky Pavla Seriše.
  28. ↑ [8], Facebook performance.
  29. ↑ [9], Webové stránky Divadla X10.
  30. ↑ [10], Webové stránky Divadla X10.
  31. ↑ [11], Webové stránky skupiny 8lidí.
  32. ↑ [12], Účet ka3ka3 na instagramu.
  33. ↑ [13], Webové stránky Staré arény.
  34. ↑ [14], Facebook Perly.
  35. ↑ [15], Webové stránky festivalu.
  36. ↑ [16], Webové stránky Divadla X10.
  37. ↑ [17], Facebook Absintového klubu Les.
  38. ↑ [18], Webové stránky Invalidovny.
  39. ↑ [19], Webové stránky projektu Art Parking.
  40. ↑ [20], Webové stránky platformy PiNKBUS.
  41. ↑ [21] Archivováno 21. 12. 2014 na Wayback Machine., Webové stránky souboru NANOHACH.
  42. ↑ [22], Webové stránky Jatek78.
  43. ↑ [23], Webové stránky Přístavu 18600.
  44. ↑ [24], Webové stránky Divadla Demago.
  45. ↑ [25], Webové stránky Krutého krtka.
  46. ↑ [26], Webové stránky inscenace Woyczek.
  47. ↑ [27], Webové stránky inscenace Happy end v hotelu Chateau Switzerland.
  48. ↑ [28], Webová stránka inscenace Invisible I. / Hannah.
  49. ↑ [29], Webová stránka filmu Hannah – obyčejnej život.
  50. ↑ [30], Webové stránky inscenace Pustina.
  51. ↑ [31], Webové stránky projektu Pomezí.
  52. ↑ [32], Webové stránky HaDivadla.
  53. ↑ [33], Kračun v Divadelních novinách.
  54. ↑ [34], Webové stránky spolku Jedl.
  55. ↑ [35], Inscenace Vyplním šaty své tělem svým v databázi Divadelního ústavu.
  56. ↑ [36], Výstup iniciativy na YouTube.

Externí odkazy

Zdroj