Poštolka australská

Jak číst taxoboxPoštolka australská
alternativní popis obrázku chybí
Poštolka australská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sokoli (Falconiformes)
Čeleď sokolovití (Falconidae)
Rod sokol (Falco)
Binomické jméno
Falco cenchroides
Vigors & Horsfield, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poštolka australská (Falco cenchroides) je dravý pták z roku Falco (sokol), který se vyskytuje v Austrálii a na Nové Guineji. Tento blízký příbuzný poštolky obecné představuje jednoho z nejmenších sokolovitých ptáků.

Systematika

Druh poprvé společně popsali irský zoolog Nicholas Aylward Vigors a americký přírodovědec Thomas Horsfield v roce 1827.[2] Rozeznávají se 2 poddruhy s následujícím rozšířením:[3]

Subsp. baru je o něco větší než subsp. cenchroides.[4] Podle genetických analýz je poštolka australská blízce příbuzná poštolce obecné (Falco tinnunculus), od které se patrně vydělila někdy ve středním pleistocénu (0,1–0,4 mya). Vydělení poštolky australské bývá dáváno do souvislosti s jejím vytlačením na jih během pleistocenního zalednění. Další blízkým příbuzným poštolky australské je poštolka molucká (F. moluccensis). Všechny jmenované druhy mohou reprezentovat superdruh.[5]

Popis

Jedná se o menší poštolku s útlým tělem vzhledově podobou poštolce obecné. Horní partie jsou převážně červenohnědé s občasnými nepravidelnými tmavými skvrnami. Křídla jsou zakončena černě. Spodní partie jsou světle žlutohnědé s tmavými fleky. Spodní krovky ocasní mají tenké příčné proužky, výrazný je tlustší příčný pruh ke konci ocasu. Samice mívají větší množství tmavých skvrn a jejich korunka a ocas jsou výrazněji červenhonědé než u samců. Nedospělí jedinci připomínají samice, avšak mají ještě výraznější množství tmavých skvrn.[6]Duhovky jsou hnědé, oční kroužek a ozobí žluté. Zobák je modrošedý, nohy žluté a drápy černé.[7]

Nejvýraznější rozdíl mezi samcem a samicí je ve váze. Samice váží kolem 115–270 g, samec 120–190 g.[4] Samec dosahuje délky těla kolem 31 cm, samice kolem 35 cm.[7]

Biologie

Poštolka australská v letu

Preferují otevřená stanoviště, odkud je dobrý rozhled po okolní krajině s kořistí. Hojné jsou hlavně v zemědělských oblastech v době vysoké početnosti hlodavců nebo hmyzu. Běžně obývá i příměstskou krajinu. Živí se hlavně velkými bezobratlými živočichy, avšak nezřídka uloví i menšího obratlovce jako jsou hlodavci, mladí králíci, plazi nebo menší ptáci.[7][8] Potravu vyhlíží buďto vysedáváním na vyvýšeném bidlu, nebo pomocí vyčkávání na jednom místě ve vzduchu, kde se poštolka udržuje pomocí rychlého třepotání křídel a balancování těla rozevřeným ocasem. Ve vhodné chvíli se pak snese na kořist. Občas může kořist ulovit i za letu.[6]

Jedná se částečně o tažný druh; menší část populace australského poddruhu cenchroides zimuje na severu Austrálie nebo dokonce až na jihu Nové Guineje, aby se s příchodem léta přesunula na jih.[7] Novoguinejský poddruh baru je stálý.[4]

Hnízdění

Nedospělé poštolky australské

K zahnízdění dochází od července do prosince, nejčastěji v září a říjnu. Hnízdo si nestaví, samice klade vejce na dno stromových dutin, skalních štěrbin, na skalní římsy aj. Zahnízdit může i na budovách. Snůšku tvoří 3–7, nejčastěji 4 jemně nahnědlá až narůžovělá vejce s jemným hnědým flekováním. Rozměr vejce bývá 28×31 mm. Inkubuje pouze samice po dobu 26–28 dní, zatímco samec shání samici potravu. Po vyklubání mláďat shání potravu první tři týdny samec, teprve poslední týden před prvním letem shání potravu svým potomkům oba partneři.[7] Pár poštolek spolu často zůstává po několik hnízdních sezón a využívá stejné hnízdo.[6]

Rozšíření a populace

Jak již název napovídá, domovinou poštolky australské je Austrálie, kde se jedná o jednoho z deseti nejrozšířenějších ptáků.[6] Sporadicky na zimu zalétne až do Tasmánie. Od roku 1944 hnízdí na ostrovu Lorda Howa a zhruba od roku 1971 i na ostrově Norfolk. Zatoulaní jedinci byli pozorování i na Novém Zélandu.[9] Subsp. baru se vyskytuje v pohoří Sudirman na Nové Guineji.[3]

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený se stoupající populací. Za to může hlavně tolerance poštolky obecné vůči různým typům habitatů spolu s její preferencí otevřené, zemědělské krajiny.[10][6] Celková populace se odhaduje nejméně ve statisících.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Transactions of the Linnean Society of London. S. 183. www.biodiversitylibrary.org [online]. 1827 [cit. 2023-06-12]. Roč. 15, s. 183. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Seriemas, falcons. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 854–855. (anglicky) 
  5. ↑ GROOMBRIDGE, Jim J.; JONES, Carl G.; BAYES, Michelle K. A molecular phylogeny of African kestrels with reference to divergence across the Indian Ocean. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2002-10-01, roč. 25, čís. 2, s. 267–277. Dostupné online [cit. 2023-06-12]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(02)00254-3. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e Nankeen Kestrel. australian.museum [online]. The Australian Museum, 2022-07-29 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ a b c d e Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 133. (anglicky) 
  8. ↑ BOLLEN, Chris. Breeding behaviour and diet of the Australian kestrel 'Falco cenchroides' on the Southern tablelands of New South Wales. Australian Bird Watcher. 1991-01. Dostupné online [cit. 2023-06-12]. DOI 10.3316/informit.581460519709841. (anglicky) 
  9. ↑ SEATON, R; HYDE, N. Nankeen kestrel. nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Falco cenchroides [online]. he IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696391A93558789, 2016 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. (anglicky) 
  • MERCHANT, S.; HIGGINS, P. J. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 2, Raptors to lapwings. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0195530698. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj