Poďousy

Poďousy
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Bečváry
Okres Kolín
Kraj Středočeský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°57′1″ s. š., 15°5′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 132 (2021)[1]
Katastrální území Poďousy (1,44 km²)
PSČ 281 43
Počet domů 53 (2021)[2][3]
Poďousy
Poďousy
Další údaje
Kód části obce 1317
Kód k. ú. 601314
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poďousy je malá vesnice, část obce Bečváry v okrese Kolín. Poďousy je také název katastrálního území o rozloze 1,44 km2.[4]

Poloha

Poďousy se nachází v jižní části okresu Kolín při křížení komunikací (místní název „U ruky“) II/125 (Uhlířské Janovice (10 km) – Kolín (12 km)) a silnice I/2 (Kutná Hora (12 km) – Praha (50 km)). Nejbližší železniční zastávka se nachází 2 km SZ v Pučerech (trať č. 114 Kolín – Ledečko).

Přírodní podmínky

Poďousy se svou polohou i svým nízkým rozmezím nadmořských výšek 335 m n. m. (rybník Mlýnek) až 371 m n. m. (vrchy Visálky a Kamenný vrch) řadí do jižní části úrodné Polabské nížiny. Největší plochu tak zabírá orná půda přerušovaná z části zastavěným územím a menšími (povětšinou jehličnatými) lesíky.

Historie

První písemná zmínka o vsi s názvem Poděhusy (Paďousy) je z roku 1265, kdy se vzpomíná Jaroš z Poděhus, který pravděpodobně založil tvrz na místě dnešního zámku v nedaleké vsi Červený Hrádek (Bečváry). Součástí červenohrádeckého panství byly Poďousy do roku 1677, kdy je koupil Adolf Vratislav ze Šternberka. Ten je připojil ke svému zásmuckého panství, ke kterému patřily až do roku 1848.

V letech 1869–1880 byla vesnice součástí obce Pučery, v letech 1890–1950 samostatnou obcí a od roku 1961 se vesnice stala součástí obce Bečváry.[5]

Exulanti

Z Poďous nedaleko Kouřimi v době rekatolizace prokazatelně uprchl Jiřík Kulhavý. V roce 1752 emigroval s Marií Placnochovou, vdovou. V Rejstříku duší matriky městečka Münsterberg v pruském Slezsku stojí, že přišli na Sv. Ducha roku 1752 a vydávali se za manžele pod jinými jmény (Matěj a Kateřina Fořtovi). Mladé lidi ale trápilo svědomí, přiznali se a dne 15.4.1753 byli v Münsterbergu oddáni. Pohoršení obyvatelé města tuto událost nenechali zapomenout, proto se manželé Kulhaví v roce 1755 odhlásili z luterského sboru a s dětmi Janem (*25.4.1752) a Jakubem (*22.1.1754) odešli neznámo kam. [6]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 185 229 204 176 145 158 141 117 142 133 118 81 97 97 132
Počet domů 29 31 30 32 30 30 31 29 32 31 31 25 26 32 53

Další fotografie

  • Budova bývalé školy

    Budova bývalé školy

  • Rybník

    Rybník

Literatura

ŠTĚŘÍKOVÁ EDITA: Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27]
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16. 
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj