Pleška stopkatá

Jak číst taxoboxPleška stopkatá
alternativní popis obrázku chybí
Pleška stopkatá (Willemetia stipitata)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod pleška (Willemetia)
Binomické jméno
Willemetia stipitata
(Jacq.) Dalla Torre, 1892
Synonyma
  • Calycocorsus stipitatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pleška stopkatá (Willemetia stipitata), je středně vysoká, vlhkomilná, žlutě kvetoucí, planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu pleška který se vyskytuje v Evropě.

Rozšíření

Druh roste převážně v horských oblastech Západní a Střední Evropy, v Pyrenejích a Alpách, oddělená populace se dále vyskytuje na Balkánském poloostrově v pohoří Helenidy. Mimo to se místy rozšířil i do vzdálenějších podhůří horských řetězců.

V České republice roste tento alpský migrant nejčastěji v lokalitách na Šumavě, v Českém lese a v Novohradských horách, v omezené míře také na Českomoravské vrchovině. Přes ČR probíhá severní hranice rozšíření druhu, na Slovensku ani v Polsku se nevyskytuje.[1][2]

Ekologie

Rostlina je schopná vyrůstat i ve vysokohorských podmínkách, v Alpách vystupuje až do výše 2000 m, v Česku roste v nadmořských výškách 400 až 1200 m. Požaduje vlhkou a kyselou zeminu, typickým stanovištěm jsou rašeliniště nebo vlhké, na živiny chudé nízkostébelné louky s rozvolněnou vegetací a dobře vyvinutým mechovým patrem nebo potoční nivy. Dokáže růst i ve světlých náletových porostech.[1][2]

Popis

Je to vytrvalá rostlina s přímou lodyhou, vysokou 30 až 50 cm, která vyrůstá z krátkého, šikmého nebo vodorovného nevětveného oddenku. Přímé a duté lodyhy jsou vespod téměř lysé a v horní části jsou hustě porostlé černými žláznatými a kratšími světlými nežláznatými chlupy. Obvejčité sivozelené listy vytvářející přízemní růžici jsou 3 až 8 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, lysé, u báze klínovité a po obvodě kracovitě zubaté. Lodyžní list je obvykle jediný.

Na vrcholu lodyhy bývá 1 až 5 květních úborů jen asi 2 cm velkých se žlutými květy s ligulami dlouhými 1,5 až 2,5 cm. Polokulovitý až obráceně kuželovitý zákrov má listeny ve dvou řadách, vnější jsou úzké a vnitřní poněkud širší, bývají porostlé černými žláznatými a světlými nežláznatými chlupy. Úbory rozkvétají v červenci a srpnu. Rostliny jsou cizosprašné, jejich pyl přenáší hmyz.

Plody jsou žlutohnědé, kuželovitě hranaté nažky 4 mm dlouhé. Mají zobáček a na něm věneček čistě bílého drsného chmýru. Rostlina se rozmnožuje semeny (nažkami) roznášenými větrem.[1][3][4]

Taxonomie

Pleška stopkatá se po morfologické stránce dělí do dvou poddruhů:

  • pleška stopkatá pravá (Willemetia stipitata (Jacq.) Dalla Torre stipitata)
  • pleška stopkatá albánská (Willemetia stipitata (Jacq.) Dalla Torre albanica) (Kümmerle & Jáv.) Kirschnerová

Nominátní poddruh pleška stopkatá pravá se vyskytuje v Pyrenejích, Alpách a okolí (např. i v České republice). Poddruh pleška stopkatá albánská naopak roste až na Balkáně v Albánii, Severní Makedonii a Řecku.[1][5]

Ohrožení

Výskyt plešky stopkaté je v Česku ohrožen hlavně tím, že je rozšířena jen na nemnoha lokalitách kde lehce může dojít k devastaci stanoviště, ať již lidskou činností nebo přirozeným rozšiřováním agresivnějších rostlinných druhů. Je proto zařazena mezi ohrožené druhy jak v "Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR" (C3), tak i v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb." (§3).[1][6][7]

Reference

  1. ↑ a b c d e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pleška stopkatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.06.2013 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b KRÁSNÁ, Iva. Cytogeografie Cardamine amara v České republice .... Praha, 2008 [cit. 08.08.2014]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Karol Marhold. Dostupné online.
  3. ↑ LAUBER, Konrad; WAGNER, Gerhart. Flora Helvetica. Bern: Verlag Paul Haupt 1613 s. ISBN 3-258-05735-4. Kapitola Calycocorsus stipitatus, s. 1170. (německy) 
  4. ↑ Willemetia stipitata [online]. Sezione di Biologia Vegetale, University of Udine, Udine, IT, rev. 20. 07.2007 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (italsky) 
  5. ↑ The Plant List: Willemetia stipitata [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 08.08.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  7. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-08-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj