Pištec černohlavý

Jak číst taxoboxPištec černohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Pištec černohlavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pištcovití (Pachycephalidae)
Rod pištec (Pitohui)
Binomické jméno
Pitohui dichrous
Bonaparte, 1850
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pištec černohlavý (Pitohui dichrous Bonaparte 1850) je pták z řádu pěvců, vyskytující se na Nové Guineji.

Je velký asi 23 cm a váží asi 65 gramů (asi jako drozd), má černé, oranžové a hnědé peří, je všežravý.[2]

Jde o jednoho z mála známých jedovatých ptáků; v jeho peří a kůži je obsažen batrachotoxin, stejný jed, jaký „používají“ jihoamerické žáby z rodu pralesničkovitých. U pištců je jed obsažen v poměrně malém množství (v peří jednoho ptáka jsou obsaženy asi 2–3 µg jedu a v kůži 15–25 µg, zatímco v kůži jedné pralesničky asi 100–1000 µg jedu); při doteku způsobuje u člověka pálení kůže. Jed slouží hlavně k ochraně před predátory. Podobně jako pralesničky však pištci jed neprodukují sami, ale získávají ho z potravy, konkrétně z brouků z rodu bradavičníkovitých.

Jedovatých je také několik dalších ptáků z této čeledi, např. pištec proměnlivý a pištec pralesní, a také jiný příbuzný novoguinejský pták, kosovec šoupálčí.[3] Jedovatost byla objevena náhodně ornitologem Jackem Dumbachererm, když se poškrábal při vyprošťování pištce z ornitologické sítě. Domorodci ale o této vlastnosti věděli již dříve.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hooded Pitohui na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=43
  3. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id30156/
  4. Archivovaná kopie. www.calacademy.org [online]. [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18. 

Externí odkazy


Zdroj