Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi je rozsáhlá skupina psů dle FCI s pořadovým číslem dva. Najdeme zde drobné pinče, ale zároveň i největší plemena psů na světě: dogy.
Pojem „molossoidní“ označuje těžká a velká plemena psů, jako jsou dogy a mastifové. Tato skupina má celkem tři sekce: Pinčové a knírači; Molossoidní plemena (dogovití psi) a Švýcarští salašničtí psi. SekceMolossoidní plemena se dále dělí na dvě podsekce: Molossoidní plemena typu mastifa a Molossoidní plemena horského typu. Celkově se tato skupina dá považovat za různorodou, jsou to psi různých povah, velikosti i barev. Z molossoidních plemen je asi nejznámější německá doga, z dalších sekcí je to knírač.
Česká republika zde žádného zástupce nemá, ale najdeme zde německá plemena: dogu a knírače.
Pinčové většinou vznikali jako lovci malých hlodavců, především na farmách, ale časem je nahradili živější a aktivnější teriéři. Jejich historie nesahá příliš do hloubky a obecně se jedná o malá psí plemena s lehkou kostrou a tvrdohlavou povahou. Avšak jsou zde i výjimky, třeba dobrman je velké psí plemeno a přesto se řadí mezi pinče. Dnes již tito psi zastávají pouze funkce domácích mazlíčků. Díky své mrštnosti se ale hodí i pro psí sporty.
Knírač je pes na tři způsoby; může být malý, střední i velký. Dělí se i dle zbarvení, jedním z nich je například pepř a sůl. Jedná se o psí plemena výhradně z Německa a až na malého knírače byli vyšlechtěni pro lov hlodavců a menších savců.[1] Malý knírač vznikal jako společenský pes a zmenšenina středního knírače. Dnes se využívají jako společníci do rodiny a psí sportovci. Můžeme je ale vidět jako záchranáře.
O většině molossoidních plemen se dá říct, že jsou starobylá.[1] Už ve starověku byli obří psi využíváni tlupami lidí při bojích o území. Známy jsou i případy obrovských psů, kteří doprovázeli římská vojska do bitev.[1] Podobné to bylo i za první a druhé světové války. Díky nim vzniklo i několik plemen, avšak jejich osud nebyl příliš slavný. Např. moskevský strážní pes, sic je neuznán FCI, je molossoidní pes který vznikl a rozšířil se i díky druhé světové válce. Jeho úkolem bylo se s bombou na zádech vrhat pod nepřátelské tanky pro maso, které mu tam hodil psovod. Avšak jakmile anténka bomby zavadila o nárazník tanku, vybuchla. Předci těchto velkých a obřích psů jsou neznámí, ale za jejich rozvoj mohou Féničané, kteří je převáželi na lodích do Evropy.[1]
Švýcarští salašničtí psi jsou velcí s typickým zbarvením; mají tříbarevné znaky, přičemž většina těla je černá, obličejová maska a náprsenka mohou být bílé a místa na nohou jsou hnědá. Krom malých rozdílů ve výšce se moc neliší. Povahově jsou to klidní a přátelští psi vhodní k dětem, kteří sice imponují velikostí, ale nejsou to dobří hlídači.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
