Philotheus Boehner

Philotheus Boehner
Narození 17. února 1901
Vestfálsko
Úmrtí 22. května 1955 (ve věku 54 let)
Alma mater Münsterská univerzita
Povolání pedagog
Zaměstnavatel St. Bonaventure University
Nábož. vyznání katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Philotheus Boehner, vlastním jménem Heinrich Boehner (1901 – 1955) byl historik středověké filosofie a člen františkánského řádu. Jako jeden z prvních badatelů 20. století zkoumal středověkou logiku. Započal práce na edici spisů Viléma Ockhama.

Život

Narodil se v Lichtenau (ve Vestfálsku) v r. 1901. Westphalia. Do františkánského řádu vstoupil v r. 1920 (bylo mu změněno jméno na Philotheus). Následně vystudoval filosofii a získal doktorát z botaniky - jeho disertace měla název Über die thermonastischen Blutbewegegungen bei der Tulpe a pojednávala tedy o vlivu teploty na kvetení tulipánů. V r. 1927 byl jmenován knězem, ačkoliv trpěl tuberkulózou do té míry, že se zdálo, že brzy umře. Během odpočinku kvůli své nemoci začal překládat do němčiny monografii francouzského medievalisty Étienna Gilsona o sv. Bonaventurovi. Dále přeložil knihy téhož badatele o Augustinovi a Bernardovi z Clairvaux.
Ve 30. letech se stal Gilsonovým blízkým přítelem. Během 2. světové války emigroval do Ameriky, kde na Saint Bonaventure College (dnes St. Bonaventure University) v New Yorku přednášel o františkánské filosofii. Zde se také podílel na založení Franciscan Institute (byl jeho prvním ředitelem), což je pracoviště pro výzkum dějin, spirituality a intelektuálního života františkánského hnutí. Vydává časopis Franciscan Studies, což je periodikum, ve kterém mj. vycházejí studie předních badatelů o středověké filosofii a logice pěstovaných mezi středověkými františkánskými intelektuály.
Philotheus Boehner zemřel r. 1955 na koronární trombózu.

Dílo

Je významný především jako tvůrce latinských edic středověkých spisů, jako překladatel a jako badatel na poli středověké filosofie a logiky.
Dal impulsy k vytvoření moderní edice filosofických a theologických děl Viléma Ockhama (ta vycházela po jednotlivých svazcích mezi lety 1967 a 1988), sám editoval první dva díly Ockhamova spisu Summa logicae. Dále vytvořil edici De puritate artis logicae (delší verze, tzv. Tractatus longior), logického textu Ockhamova souputníka Waltera Burleyho. Z Ockhamova díla dále vytvořil a přeložil reprezentativní výbor - ten vyšel po jeho smrti v r. 1955 péčí Raymonda Klibanského jako Philosophical Writings.
Zasloužil se o reinterpretaci Ockhamova odkazu v dějinách filosofie - dokázal, že do té doby rozšířená představa, že Ockham reprezentuje úpadek středověké filosofie, je jednoduše špatná a zastaralá.[1] Také ukazuje, že vžité označení Ockhama jako nominalisty je zkreslující - Ockham vznáší tezi, že v extramentálním světě existují pouze jednotliviny, nicméně povahu universálií mají pojmy mající bytí v lidské mysli, přičemž vztah mezi věcí a pojmem je přirozený a není tedy dán konvencí. Proto je vhodnější označovat Ockhama za zastánce konceptualismu.[2]
Publikoval také mnoho studií o středověké logice 14. století a přidružených tématech.[3] Vrcholem této jeho činnosti je pak monografie o středověké logice Medieval Logic. An Outline of its Development from 1250 to c. 1400. Z dnešního pohledu je tato monografie sice již spíše překonaná (především se zakládá se relativně úzké pramenné základně, což ovšem pouze odráží situaci vydávání středověkých logických spisů v 50. letech), nicméně Boehner svým dílem byl jedním z iniciátorů širokého výzkumu středověké logiky, který v anglosaských zemích především u analyticky orientovaných historiků filosofie začíná v 60. letech.

Publikace

  • WILLIAM OCKHAM. Philosophical Writings. Indianapolis, 19902. Google Books
  • BOEHNER, P. Medieval Logic. An Outline of its Development from 1250 to c. 1400. Manchester, 1952. Dostupné online.

Odkazy

Související články

Literatura

  • INGLIS, John. Spheres of Philosophical Inquiry and the Historiography of Medieval Philosophy. BRILL, 1998. Zvláště kap. 8: The Expansion of the Pantheon of Medieval Philosophers in the Late Twentieth Century, s. 215-229.

Reference

  1. ↑ Inglis, s. 217.
  2. ↑ Tamže, s. 218.
  3. ↑ http://www.logicmuseum.com/wiki/Philotheus_Boehner#Bibliography

Externí odkazy

Zdroj