Petromyzontidae

Jak číst taxoboxMihulovití
alternativní popis obrázku chybí
Mihule mořská (Petromyzon marinus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Nadtřída kruhoústí (Cyclostomata)
Třída mihule (Cephalaspidomorphi)
Řád mihulotvární (Petromyzontiformes)
Čeleď mihulovití (Petromyzontidae)
Bonaparte, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mihulovití (Petromyzontidae) jsou největší čeledí mihulí, která zahrnuje všechny jejich charakteristické druhy.

Systematika a evoluce

Za popisnou autoritu mihulovitých je pokládán Charles Lucien Bonaparte (1831).[1] V některých zdrojích mohou být všechny mihule řazeny právě do této čeledi v širším smyslu.[2] Status samostatné čeledi však mívají nepočetné skupiny Geotriidae a Mordaciidae, z nichž každá zahrnuje pouze jeden rod.

Výše zmíněné dvě čeledi jsou vůči sobě sesterské a představují starou linii gondwanského původu, zatímco mihulovití se vyvíjeli na území tehdejší Laurasie. Ačkoli patří mezi nejbazálnější obratlovce, současné druhy mihulovitých ze severní polokoule nemusejí být příliš staré, 80 % žijících linií se podle studie z roku 2023 vyvinulo teprve v posledních 20 milionech letech.[3] Velká diverzita mihulovitých vyplývá i z modifikací životního cyklu v průběhu evoluce. Některé mihule jsou parazitické a žijí výhradně ve sladkých vodách; některé jsou výhradně nebo téměř výhradně anadromní, tzn. migrují do sladké vody za účelem tření; některé jsou anadromní, ale s významnými sladkovodními populacemi; a někteří mihulovití nepřijímají potravu vůbec a žijí v rodných sladkovodních tocích. Neparazitické formy nepřijímající potravu mají svého parazitického předka, jehož lze s nimi většinou „spárovat“.[4] Pokud se z jednoho parazitického druhu odvodilo hned několik druhů neparazitických, označují se někdy jako tzv. druhy satelitní.[5] Odvozený neparazitismus se týká rodů z obou níže uvedených podčeledí. Významnou výjimkou je striktně parazitický rod Petromyzon.[6]

Níže následuje seznam devíti klasifikovaných rodů uznávaných ke květnu 2025:[7][6]

  • podčeleď Petromyzontinae
    • Ichthyomyzon Girard, 1858 (= Reighardina Creaser & Hubbs, 1922; Scolecosoma Girard, 1858) – sladkovodní druhy z východu Severní Ameriky
    • Petromyzon Linnaeus 1758 (= Ammocoetus Duméril, 1812; Bathymyzon Gill, 1883; Lampetra Malm, 1863; Oceanomyzon Fowler, 1908; Petromyzus Billberg, 1833) – anadromní migrant z Atlantiku a Středomoří s izolovanými populacemi ve Velkých jezerech
  • podčeleď Lampetrinae
    • Caspiomyzon Berg 1906 (= Agnathomyzon Gratzianov, 1907; Haploglossa Gratzianov, 1907) – povodí Kaspického moře
    • Entosphenus Gill, 1862 – sladkovodní a anadromní druhy ze severního Tichomoří
    • Eudontomyzon Regan, 1911 – sladkovodní rod z Číny, Koreje a povodí Černého moře
    • Lampetra Bonnaterre, 1788 (= Lampetra Gray, 1851; Okkelbergia Creaser & Hubbs, 1922) – sladkovodní a anadromní druhy z Evropy a Severní Ameriky (v širším smyslu může rod Lampetra v některých starších zdrojích zahrnovat většinu mihulovitých severní polokoule, často s některými dalšími zde uvedenými rody jako podrody[8])
    • Lethenteron Creaser & Hubbs, 1922 – sladkovodní a anadromní druhy z cirkumarktické oblasti, západního Pacifiku, východní Severní Ameriky a povodí Jaderského moře
    • Occidentis Carim et al., 2024 – sladkovodní a anadromní druhy ze západní Severní Ameriky[8]
    • Tetrapleurodon Creaser & Hubbs, 1922 – povodí řeky Lerma v Mexiku

Odkazy

Reference

  1. ↑ WoRMS - World Register of Marine Species - Petromyzontidae Bonaparte, 1831. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). 
  3. ↑ BROWNSTEIN, Chase Doran; NEAR, Thomas J. Phylogenetics and the Cenozoic radiation of lampreys. Current Biology. 2023-01-23, roč. 33, čís. 2, s. 397–404.e3. Dostupné online [cit. 2025-05-18]. ISSN 0960-9822. doi:10.1016/j.cub.2022.12.018. 
  4. ↑ Docker, M.F., Potter, I.C. (2019). Life History Evolution in Lampreys: Alternative Migratory and Feeding Types. In: Docker, M. (eds) Lampreys: Biology, Conservation and Control. Fish & Fisheries Series, vol 38. Springer, Dordrecht. https://doi.org/10.1007/978-94-024-1684-8_4
  5. ↑ VLADYKOV, Vadim D.; KOTT, Edward. Satellite species among the holarctic lampreys (Petromyzonidae). Canadian Journal of Zoology. 1979-04-01, roč. 57, čís. 4, s. 860–867. Dostupné online [cit. 2025-05-18]. ISSN 0008-4301. doi:10.1139/z79-106. (anglicky) 
  6. ↑ a b NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 24–25. 
  7. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-05-18]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b CARIM, Kellie J.; AURINGER, Grace; DOCKER, Margaret F. Species diversity in the new lamprey genus Occidentis, formerly classified as western North American ‘Lampetra’. PLOS ONE. 19. 12. 2024, roč. 19, čís. 12, s. e0313911. Dostupné online [cit. 2025-05-18]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0313911. PMID 39700072. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj