Pernatuška svlačcová

Jak číst taxoboxPernatuška svlačcová
alternativní popis obrázku chybí
Dospělec Emmelina monodactyla
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád motýli (Lepidoptera)
Čeleď pernatuškovití (Pterophoridae)
Rod pernatuška (Emmelina)
Binomické jméno
Emmelina monodactyla
(Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pernatuška svlačcová (Emmelina monodactyla) je drobný noční motýl z čeledi pernatuškovitých. Patří k nejhojnějším pernatuškám palearktické oblasti a v České republice se vyskytuje běžně.

Popis

Dospělci dosahují rozpětí křídel 18–27 mm. Přední křídla jsou rozdělená na dva a zadní na tři laloky, takže motýl v klidu připomíná písmeno „T“. Zbarvení kolísá od špinavě bílé po rezavě hnědou; kresba může být téměř neznatelná nebo zřetelná s tmavými tečkami.[1]

Larvy jsou světle až žlutozelené se širokým tmavším hřbetním pruhem a úzkou přerušovanou žlutou linkou; kukly se zbarvují od zelené po červenohnědou.[2]

Výskyt

Druh je původní v palearktu (od Azor po Japonsko), sekundárně zavlečený do Severní Ameriky a severní Afriky.[3] V Česku obývá nížiny i podhorské oblasti, nejčastěji ruderální plochy a zahrady se svlačcem.

Biologie

Životní cyklus

Motýli mohou létat po celý rok; v mírném pásu převážně od dubna do října. Část dospělců přezimuje.[4] Larvy se vyvíjejí ve dvou až třech překrývajících se generacích (květen–září).

Potrava housenek

Primární hostitelské rostliny jsou z čeledi svlačcovité (Convolvulaceae), zejména:

  • Convolvulus arvensis, C. cantabrica, C. floridus
  • Calystegia sepium, C. soldanella
  • Ipomoea purpurea, I. batatas

Dočasně byly housenky nalezeny též na druzích Atriplex, Chenopodium, Datura stramonium a Hyoscyamus niger.[5]

Parazitoidi

Na housenkách či kuklách byly zaznamenány:

  • muška Oxynops anthracinus (Tachinidae),[6]
  • lumek Phaeogenes vincibilis (Ichneumonidae),[7]
  • brakonidní vosy Cotesia sp. a Apanteles lacteicolor (Braconidae).[6]

Taxonomie

E. monodactyla je typový druh rodu Emmelina. V historii byl označen mnoha synonymy (např. Alucita pterodactyla, Pterophorus cineridactylus, P. flaveodactylus). Jeho taxonomickou stabilitu shrnuje katalog Gielis (2003).[3]

Význam

Biologická kontrola

Larvy mohou lokálně redukovat svlačec rolní, zkoumán byl proto jejich potenciál v integrované ochraně plodin.[6] Bez doplňkových metod není účinnost postačující.

Feromonové studie

Samičí feromon obsahuje (Z)-7-dodecenyl acetát; látka se využívá k monitoringu populací.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emmelina monodactyla na německé Wikipedii.

  1. ↑ GIELIS, C. Pterophoridae. Stenstrup: Apollo Books, 1996. ISBN 87-88757-36-6. Kapitola Microlepidoptera of Europe 1. 
  2. ↑ MEYRICK, E. A handbook of British Lepidoptera. London: Macmillan, 1895. Dostupné online. 
  3. ↑ a b GIELIS, C. Pterophoroidea & Alucitoidea. [s.l.]: Apollo Books (World Catalogue of Insects 4), 2003. Dostupné online. ISBN 87-88757-68-4. 
  4. ↑ Kimber, Ian. Emmelina monodactyla (Linnaeus, 1758). UK Moths [online]. 2024-03-12 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ KIM, S.; BYUN, B.; PARK, K. Taxonomic study of the tribe Oidaematophorini (Lepidoptera: Pterophoridae) from Korea. Journal of Natural History. 2010-05-24, roč. 44, čís. 23–24, s. 1377–1399. doi:10.1080/00222931003679006. 
  6. ↑ a b c CAGAN, Ludovit. Emmelina monodactyla (Linnaeus, 1758) (Lepidoptera: Pterophoridae), its parasitization and potential as a biological control agent of Field or Lesser Bindweed (Convolvulus arvensis L.). Entomologist's Gazette. Dostupné online [cit. 2025-04-22]. 
  7. ↑ PURRINGTON, Foster Forbes. The Bindweed Plume Moth, Emmelina Monodactyla Emmelina Monodactyla (Lepidoptera:(Lepidoptera: Pterophoridae): First Host Record forPterophoridae): First Host Record for Phaeogenes Vincibilis Phaeogenes Vincibilis (Hymenoptera: Ichneumonidae)(Hymenoptera: Ichneumo [online]. Ohio State University: 1988 [cit. 2025-04-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ TÖTH, M.; SZÖCS, G.; SZIRÀKI, Gy. Sex attractants for male Microlepidoptera found in field trapping tests in Hungary. Journal of Applied Entomology. 1992, roč. 113, čís. 1-5, s. 342–355. Dostupné online [cit. 2025-04-22]. ISSN 1439-0418. doi:10.1111/j.1439-0418.1992.tb00674.x. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj