Peng Chau

Peng Chau
Peng Chau
Peng Chau
Stát ČínaČína Čína
Topografie
Zeměpisné souřadnice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peng Chau (čínsky: 坪洲) je malý ostrov u severovýchodního pobřeží ostrova Lantau v Hongkongu. Je známý pro své chrámy, rybářský průmysl a mořské plody.

Geografie

Peng Chau má rozlohu 0,99 km2 a obvod přibližně 5 km. Nejvyšší bod ostrova je vrchol kopce Finger Hill (手指山), který měří 95 metrů.

V roce 2003 prošel ostrov revitalizací z důvodu degradace pobřeží.

Ostrov administrativně spadá do Nových teritorií.

Budovy na ostrově

Na ostrově Peng Chau se nachází několik chrámů:

  • Chrám Tin Hau (天后廟), postavený v roce 1792
  • Svatyně Zlatého květu (金花娘娘)[1]
  • Chrám Lung Mo (龍母廟)[2]
  • Chrám sedmi sester (仙姐廟)[3]

Na ostrově je dnes již zaniklé divadlo Peng Chau (坪洲戲院), také pozůstatky továrny na vápno Sing Lei Hap Gei Lime Kiln Factory, založené v 19. století, a továrna na zápalky Great China Match Company Factory, postavená v roce 1938.

Doprava

Hlavním způsobem přepravy na ostrově je kolo nebo chůze. Na ostrově nejsou povolena motorová vozidla, s výjimkou pohotovostních služeb, stavebních vozidel a malých přepravních prostředků.

Peng Chau je dostupný trajektem z ostrova Hongkong, Cheung Chau a Lantau.

V rámci lékařské pohotovosti jsou někdy používány helikoptéry.

V populární kultuře

Na ostrově Peng Chau se odehrával hongkongský film Wong Ka Yan z roku 2015, v hlavních rolích s Wong You Nam a Karenou Ng.[4]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peng Chau na anglické Wikipedii.

  1. Golden Flower Shrine | Hong Kong Tourism Board. Discover Hong Kong [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Island life in Hong Kong | Hong Kong Tourism Board. Discover Hong Kong [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Seven Sisters Temple | Hong Kong Tourism Board. Discover Hong Kong [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Film review: Hong Kong drama Wong Ka Yan finds humanity in lost connections. South China Morning Post [online]. 2015-10-21 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj