Pazardžik

Pazardžik
Пазарджик
Stará pošta na náměstí Konstantina Veličkova
Stará pošta na náměstí Konstantina Veličkova
Pazardžik – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 205-215 m n. m.
Stát BulharskoBulharsko Bulharsko
Oblast Pazardžická
Obština Pazardžik
Pazardžik
Pazardžik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 37,4 km²
Počet obyvatel 73 139 ([1]2016)
Hustota zalidnění 1 955,6 obyv./km²
Etnické složení Bulhaři
Náboženské složení pravoslaví, islám
Správa
Vznik 1485
Oficiální web www.pazardzhik.bg
Telefonní předvolba 034
PSČ 4400
Označení vozidel PA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pazardžik (bulharsky Пазарджик) je město v Bulharsku. Leží v nejzápadnější části Hornothrácké nížiny, asi 27 km západně od Plovdivu a je hlavním městem stejnojmenné oblasti. Žije zde necelých 75 tisíc obyvatel.

Historie

Území bylo v době antiky od 4. století před n. l. osídleno jedním z kmenů Thráků, kteří bojovali proti Řekům i Římanům. Pazardžik byl založen v 2. polovině 15. století na břehu řeky Maricy z thrácké osady Besapara. Z ní na obchodní křižovatce cesty Via Militaris postupem času vyrostlo nové město. Osídlili ho osmanští Turci, nazývalo se také Tatar Paradžik a zůstalo významným centrem obchodu s kožešinami, železem, rýží a zeleninou. Roku 1574 zde Damat İbrahim Paša dal postavit karavanseráj Kuršumchan, s elegantní kašnou a mešitou, která se jediná dochovala. Letopisec Evlija Çelebi tehdy při popisu města napočítal 16 machall a 870 domů. Roku 1664 byla postavena hodinová věž Sahat Kula.

V první polovině 19. století Turci začali tolerovat pravoslaví a umožnili roku 1837 výstavbu pravoslavného chrámu. V letech 1876-1877 se sem rozšířila rusko-turecká válka, dubnového povstání roku 1876 se zúčastnil spisovatel a politik Konstantin Veličkov, byl Turky zajat a uvězněn v Plovdivu. Roku 1878, během pokračující bulharské osvobozenecké války, bylo celé město vypáleno do základů ustupujícími Osmanskými jednotkami. Ke konci 19. století tu žilo už 29 000 obyvatel, konaly se zde dvakrát týdně trhy a byla tu i pošta s telegrafem.

V 20. století došlo k dalšímu rozvoji, vznikly moderní továrny a město se stalo administrativním centrem svého regionu.

Obyvatelstvo

Ve městě žije 73 139 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 85 817 obyvatel.[1] Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[2][p 1]

Bulhaři Turci Romové ostatní: 820 (1.2 %)
  •   Bulhaři: 57 332 (86.3 %)
  •   Turci: 4 822 (7.3 %)
  •   Romové: 3 423 (5.2 %)
  •   ostatní: 820 (1.2 %)

Památky

  • Pravoslavný chrám Nanebevzetí Panny Marie (Uspenie Bogorodici), založen roku 1837, rekonstruován v závěru 20. století
  • Stará pošta s hodinovou věží
  • Hodinová věž - pozůstatek zničené turecké budovy Sahat kula z roku 1664; ve 20. století dostavěna na rozhlednu, s reliéfem sv. Cyrila a Metoděje v průčelí
  • Mešita Kuršumdžamija - jediná dobře dochovaná turecká stavba ve městě (postavena roku 1667)
  • Eskimdžamija - nejstarší dochovaná mešita (1540)
  • Regionální historické muzeum (založeno 1911), sbírky archeologické a lapidárium od antiky přes byzantské památky po turecké nálezy z novověku, mj. z pevnosti Dorkovo a Kovačevo, historické a etnografické sbírky
  • Galerie umění Stanislava Dospevského

Slavní rodáci

  • Konstantin Veličkov (̈(1855–1907) - spisovatel, malíř a politik, národní buditel
  • Kimon Georgiev (1882-1969) - ministerský předseda meziválečné doby
  • Serafim Todorov (̈* 1969) - boxer

Galerie

Partnerská města

Odkazy

Poznámky

  1. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference

  1. a b Тримесечни таблици на населението по постоянен и настоящ адрес (по общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2016-03-15 [cit. 2017-01-15]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА url = http://www.nsi.bg/census2011/PDOCS2/Census2011_ethnos.xls [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. (bulharsky) 

Externí odkazy

Zdroj