Pavel Krbálek

Pavel Krbálek
Narození 2. dubna 1928
Miroslav
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 29. srpna 2015 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání sochař, malíř, klenotník, designér šperků, vysokoškolský učitel, designér a učitel
Ocenění Bayerischer Staatspreis (1970)
Artis Bohemiae Amicis (2000)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Niké 89 v Praze v Chotkových sadech
Radost před zámkem v Miroslavi

Pavel Krbálek (2. dubna 1928 Miroslav – 29. srpna 2015 Praha) byl český sochař, šperkař a malíř.

Život

Narodil se v kovářské rodině, která provozovala toto řemeslo po sedm generací.[1]

V letech 1948–1952 studoval na brněnské Škole uměleckých řemesel,[2] ve třídě prof. J. H. Šálka. V letech 1952–1959 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jeho učitelem zde byl doc. Bedřich Stefan.[3] V letech 1956–1957 byl na studijním pobytu u prof. H. Drakea na Vysoké škole výtvarného a užitého umění v Berlíně.[2]

V roce 1967 se podílel na kolekci šperků československých výtvarníků pro Světovou výstavu v Montréalu[4] a roku 1968 se zúčastnil sympozia Stříbrný šperk v Jablonci nad Nisou.

V roce 1968 emigroval do švýcarského Lucernu.[4] Stál u vzniku Lucernského kruhu, který podporoval české spisovatele pronásledované komunistickým režimem.[4] V 70. a 80. letech působil jako lektor na výtvarných školách ve Švýcarsku a Německu. Po roce 1989 žil střídavě v Praze, kde měl byt, a v Miroslavi a Lucernu, kde měl ateliéry.[3] Miroslavský ateliér vybudoval z bývalé rodinné kovárny,[5] kterou získal po roce 1989 zpět a rekonstruoval ji.[4]

V roce 1970 obdržel Bavorskou státní cenu.[1] Roku 1990 obdržel japonskou Rodinovu cenu za sochu Mrznoucí srdce a roku 1991 byl nominován na cenu Henry Moora za sochu Níké.[6] Roku 2000 mu Ministerstvo kultury ČR udělilo medaili Artis Bohemiae Amicis.

Dílo

Pavel Krbálek byl vyučeným kovářem a své první šperky vykoval z mědi již během studia na Škole uměleckých řemesel. Jeho absolventské práce na VŠUP (Dívka a Studie mužského aktu, 1958) znamenala návrat k abstraktnímu pojetí v kované plastice u nás. Pro Expo ´67 v Montréalu uplatnil techniku kování pro zlato a podařilo se mu vytvořit soubor efektních šperků koncipovaných jako prostorové kompozice. V dalších letech podobné šperky vytvořil pro prestižní zlatnické firmy (Gübelin) a pro významné osobnosti světové aristokracie a společenského života. Jeho šperky důsledně respektují tvary lidského těla a většinou vznikají přímo na míru objednavatele. Kromě nápadných a rozměrných šperků pro módní přehlídky navrhl řadu šperků pro divadelní inscenace[7] a jeho kresebné návrhy obstojí i jako samostatná výtvarná díla.[8]

Krbálek se ve svých plastikách pokusil o zachycení pohybu zvířat a později o abstraktní vyjádření pocitů člověka. Po své emigraci roku 1968, během pobytu ve švýcarském Luzernu a německém Rastattu a Mugensturmu[9], vytvářel kované a svařované plastiky, mříže a dekorativní stěny s využitím stříbra i zlata. Objevil vlastní technologii, která umožnila vtisknout měkkému kovu tvarovou paměť.[10][11]

Jeho plastiky stojí v Japonsku, Švýcarsku, Německu i v Česku.[1] V japonském Hakone Open Air Museum je umístěna socha z oceli Niké 89. V roce 2002 byla v Lucernu odhalena její replika, o rok později byla další replika umístěna v pražských Chotkových sadech.[12] V Miroslavi před kulturním domem stojí od roku 2001 kovový objekt Radost, ve městě je také socha Péče.[2]

Zastoupení ve sbírkách

  • v Německu: v městských muzeích v Lindau a v Rastattu, ve Schmuckmuseu v Pforzheimu
  • v Česku: v Moravské galerii v Brně[13], Národní galerii v Praze, Severočeském muzeu v Liberci a v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Výstavy (výběr)

Autorské

  • 2000 Kovová plastika ak. soch. Pavla Krbálka, Hrad Helfštýn
  • 2001 Kovová plastika: Tvorba českých autorů ze sbírky uměleckého kovářství na hradě Helfštýně, Lobkovický palác na Pražském hradě, Praha
  • 2005 Pavel Krbálek: Kovová plastika a šperk, Muzeum Českého ráje v Turnově
  • 2016 Pavel Krbálek: Linie v pohybu - sochy v kovu, Novoměstská radnice, Praha 2

Kolektivní

Pavel Krbálek se od roku 1957 zúčastnil desítek výstav doma i v zahraničí. Domácí výstavy podrobně viz abART[14], zahraniční viz Křížová.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c KAMEN, Jiří. Luzernský kruh Pavla Krbálka. Rozhlas.cz [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ŠRÁMKOVÁ, Eva. Krbálek, Pavel (1928). Městská knihovna Znojmo [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KAMEN, Jiří. Příběh Pavla Krbálka. Xantypa.cz [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-13. 
  4. ↑ a b c d KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Ve věku 87 let zemřel sochař a šperkař Pavel Krbálek. Rozhlas.cz [online]. 2015-09-01 [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://www.rozhlas.cz/vltava/dokument/_galerie/1080501?type=image&pozice=1
  6. ↑ Eva Šrámková: Pavel Krbálek, Městská knihovna Znojmo
  7. ↑ Křížová A, 2002, s. 50
  8. ↑ František Dvořák, Kresby Pavla Krbálka, Tvar 4, 1960, s. 112-117
  9. ↑ Franz J. Rothenbiller, Freundschaft mit dem Stadtbild. Pavel Krbálek und seine Kunst in Rastatt, Rastatt 1991
  10. ↑ Jaromír Pečírka, Plastiky Pavla Krbálka, Tvar 4, 1960, s. 104-111
  11. ↑ Ladislav Kesner st., Od podkovy ke zlatu. Kus životní poutě Pavla Krbálka, Umění a řemesla 3, 1993, s. 29-32
  12. ↑ Vetřelci a volavky - Pavel Krbálek: Níké/
  13. ↑ 14 šperků, online [1]
  14. ↑ Pavel Krbálek, výstavy, abART
  15. ↑ Křížová A, 2002, s. 180-181

Literatura

  • Křížová, Alena: Proměny českého šperku na konci 20. století. Academia : Praha 2002, s. 180-181.
  • Mohr, Jan: Pavel Krbálek - kovové plastiky. Katalog výstavy (konané u příležitosti kovářského sympozia na hradě Helfštýn a reprízované v Severočeském muzeu v Liberci). Přerov 2000
  • Vokáčová Věra: Kov a šperk. Katalog výstavy. galerie Václava Špály. Praha 1990
  • Vokáčová Věra: Pavel Krbálek, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., ed. Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 404.

Externí odkazy

Zdroj