Paul Ryder

Paul Ryder
Základní informace
Rodné jméno Paul Anthony Ryder
Narození 24. dubna 1964
Salford
Úmrtí 15. července 2022 (ve věku 58 let)
Žánry alternativní rock
Povolání hudebník
Nástroje baskytara, zpěv
Aktivní roky 1980–dosud
Vydavatel Factory Records
Příbuzná témata Happy Mondays, Big Arm
Příbuzní bratr Shaun Ryder
Významný nástroj
Fender Jazz Bass
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Anthony Ryder (24. dubna 1964 Salford15. července 2022) byl anglický rockový baskytarista.

Spolu se svým starším bratrem Shaunem založil v osmdesátých letech skupinu Happy Mondays.[1] S tou nahrál čtyři řadová alb – Squirrel and G-Man Twenty Four Hour Party People Plastic Face Carnt Smile (White Out) (1987), Bummed (1988), Pills 'n' Thrills and Bellyaches (1990) a Yes Please! (1992). Když byla kapela v letech 2004 až 2010 obnovena, Paul Ryder s ní nehrál, od roku 2012 je opět členem. V době, kdy s kapelou nehrál, pracoval na projektu Big Arm, se kterým vydal desku Radiator (2007). V této skupině kromě hry na baskytaru také zpíval.

Roku 2000 se podílel na třípísňovém extended play Hunk of Burning Love projektu Buffalo 66 (dalším členem byl bubeník Happy Mondays Gary Whelan). Roku 2007 hrál na albu The World Is Yours zpěváka Iana Browna. V roce 2002 si zahrál ve filmu Nonstop párty, který pojednává o manchesterské hudební scéně, jíž byla součástí i kapela Happy Mondays (on sám ve filmu ztvárnil postavu drogového dealera, postavu Paula Rydera hrál Paul Popplewell). Hrál na baskytaru Fender Jazz Bass.[2] Žil v Kalifornii.[3]

Odkazy

Reference

  1. RYDER, Shaun. Twisting My Melon: The Autobiography. London: Corgi Books, 2012. 416 s. ISBN 978-0-552-16547-1. S. 61. (anglicky) 
  2. Happy Mondays' Paul Ryder: "I never learned to slap, but there’s a single pop on Kinky Afro" [online]. Music Radar, 2017-10-27 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. STANLEY, Carl. Paul Ryder on his upcoming biography – interview [online]. Louder Than War, 2019-04-24 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj