Parní vodárna Střekov

Parní vodárna Střekov
	Obrázek střekovské parní vodárny ze stavebního výkresu
Údaje o muzeu
Stát	Česko
Město	Ústí nad Labem
Adresa	U Stanice 822/11
Zakladatel	ZMŽ
Vlastník	statutární město Ústí nad Labem
Založeno	2002
Zaměření	technická památka z doby vzestupu parostrojní železnice
Původní účel budovy	železniční vodárna
Vyhledávané exponáty	objekt historické vodárny, funkční parní stroj, parní kotel
Kód památky	104623 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Zeměpisné souřadnice	50°38′53,02″ s. š., 14°2′52,3″ v. d.
	vodárna Střekov
	Webové stránky
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parní vodárna na nádraží Ústí nad Labem - Střekov byla uvedena do provozu spolu s otevřením trati Rakouské severozápadní dráhy z Lysé nad Labem v roce 1874 a až do ukončení parního provozu sloužila k zásobování parních lokomotiv labskou vodou.^[1] Stavební část objektu vznikla podle návrhu význačného vídeňského architekta Carla Schlimpa. Vodárna má výjimečně zachované a funkční strojní vybavení a jako taková je chráněnou technickou a kulturní památkou,^[2] přístupnou návštěvníkům.^[3]

Vznik a účel

Parní vodárnu nejvyšší, I. kategorie na nádraží Ústí nad Labem - Střekov vybudovala jako součást provozního zázemí své trati Lysá nad Labem – Střekov (tehdy Lissa – Schreckenstein) a dále na Děčín společnost Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), podle typového projektu vypracovaného architektem ÖNWB Karlem (Carlem) Schlimpem, roku 1874. Obdobné objekty původně vznikly při trati i ve stanicích Lysá nad Labem, Mělník, a Litoměřice.

Střekovská vodárna sloužila až do 60. let 20. století především pro doplňování vody do kotlů parních lokomotiv. Po elektrifikaci a ukončení parního provozu v uzlu Ústí/L.bylo vodárenské zařízení stanice využíváno až do počátku 80.let pro zásobování speciálních železničních vozů pro transport živých ryb vodou.

Budova

Stavba je provedena v účelném, střízlivém stylu industriálního neoklasicismu, jako cihlová, se sedlovou střechou. Strojovna s instalovanou technologií ve středním napříč orientovaném věžovém traktu je částečně podsklepená a patrová; v patře je umístěn vodojem. Ve dvou postranních, zrcadlově téměř symetrických přízemních přístavcích byly původně byty pro personál a zázemí. Ty jsou dnes rozšířeny pozdějšími přístavbami a účelově využity.^[4]

Technické vybavení a funkce

Voda byla čerpána dvojčinnými čerpadly z hloubky přes 18 m ze studny^[5], propojené klenutou štolou a železným potrubím s 85 metrů vzdálenou řekou Labe, a vytlačována do dvou propojených nýtovaných nádrží vodojemu obsahu 2× 50 m³, uložených na železné konstrukci patra strojovny. Odtud byla podle potřeby dodávána samospádem do některého z celkem pěti vodních jeřábů, rozmístěných ve stanici a u dnes už zaniklé výtopny.

Čerpací výkon pump byl ca. 80 l/min. Jejich pohon obstarával přes táhla a vahadla stabilní parní stroj na mokrou páru z roku 1873 konstrukce lokomotivky Sigl, Wiener Neustadt. Stroj o výkonu 5 k je jednoválcový se setrvačníkem, rozvod páry zajišťuje ploché šoupátko. Zdrojem páry je stojatý parní kotel o pracovním tlaku 8 bar vyrobený firmou Josef Paukert a syn, Vídeň roku 1911 s výr.č. 1070, který nahradil kotel původní, poněkud nižšího výkonu. Topilo se uhlím.^[6]

Muzejní expozice

Pozapomenutá vodárna byla znovuobjevena v roce 2002 členy spolku Zubrnická museální železnice, z.s. (ZMŽ), který ji od následujícího roku získal od Českých drah do pronájmu a zabezpečil ji. Roku 2009 začaly restaurační práce, od roku 2011 byl zprovozněn parní stroj a následně i parní kotel.^[3] Objekt v roce 2013 odkoupilo od ČD město^[4]; od 1.7.2024 je ve správě Muzea města Ústí/L.^[7]

Vodárna je charakteristickou ukázkou kdysi běžné součásti zázemí nutného pro provoz parních lokomotiv. Je ojedinělá tím, že je dochována a je funkční jako celek, včetně technologie, tedy stojatého parního kotle, parního stroje a vlastních vodojemů. Objekt je jako cenná technická památka veden na ústředním seznamu kulturních památek NPÚ^[2]. Návštěvníkům je přístupná v v pravidelných návštěvních termínech, případně po domluvě.^[3]

Odkazy

Reference

↑ Parní vodárna na Střekově. [online]. turistika.cz, rev. 2014-05-29 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-28]. Identifikátor záznamu 392533734 : Vodárna – parní s cisternou. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ ^a ^b ^c Parní vodárna Střekov. Zubrnická železnice [online]. [cit. 2024-07-15]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Parní vodárna Střekov [online]. oficiální stránky města Ústí/L., 2023 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online.
↑ TIP NA VÝLET: Parní vodárna Střekov – JV Press [online]. 2019-10-21 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online.
↑ Zachované dokumenty a výrobní štítky ve sbírce ZMŽ.
↑ Zápis z 10. zasedání Zastupitelstva městského obvodu Střekov, bod 88/10Z/24 ze dne 12. 6. 2024 [online]. MO Střekov [cit. 2024-07-16]. Dostupné online.