Parnaíba (U17)

Parnaíba (U17)
Parnaíba (U17)
Základní údaje
Vlajka
Typ monitor
Číslo trupu P2, U17
Jméno podle řeka Parnaíba
Zahájení stavby 11. června 1936
Spuštěna na vodu 6. listopadu 1937
Uvedena do služby 4. března 1938
Osud aktivní (2023)
Předchůdce třída Javarí
Následovník Paraguassú (U16)
Takticko-technická data
Výtlak 620 t (standardní)
720 t (plný)[1]
Délka 54,3 m (na vodorysce)
55 m (celková)
Šířka 10,2 m
Ponor 1,52 m
Pohon 2 kotle, 2 parní stroje
2 lodní šrouby
1300 hp
Rychlost 12 uzlů
Dosah 1350 nám. mil při 10 uzlech
Posádka 90
Pancíř 76mm boky
38mm paluba
Výzbroj 1× 152mm kanón
47mm kanón (2×1)

Parnaíba (U17) je monitor brazilského námořnictva. Ve službě je od roku 1938. Původně měl sloužit na řekách na hranici s Bolívií, ale na to měl moc velký ponor. Jinak jde o úspěšné, silně vyzbrojené a relativně dobře chráněné plavidlo.[1]

Pozadí vzniku

Historický snímek monitoru Parnaíba

Na návrhu monitoru se podílela britská společnost Thornycroft, která byla i dodavatelem pohonného systému. Stavbu zajistila brazilská loděnice Arsenal de Marinha v Rio de Janeiro.[1] Stavba byla zahájena 11. června 1936, plavidlo bylo na vodu spuštěno 6. listopadu 1937 a do služby bylo zařazeno 4. března 1938.[2]

Konstrukce

Modernizovaný monitor Parnaíba s vrtulníkem na přistávací ploše

Monitor byl dokončen s výzbrojí jednoho 152mm/50 kanónů a dvou 47mm/40 kanónů Hotchkiss. Část trupu chrání boční pancéřový pás o síle 76 mm a paluba o síle 38 mm. Pohonný systém tvořily dva kotle a dva parní stroje o celkovém výkonu 1600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala dvanáct uzlů. Dosah byl 1350 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[1]

Modifikace

V letech 1942–1945 výzbroj posílily dvě 87mm houfnice a čtyři 20mm kanóny Oerlikon Mk.4. V roce 1960 byl monitor přezbrojen. Odstraněn byl 152mm kanón a obě houfnice. Výzbroj naopak posílil jeden 76mm/50 kanón Mk.22, dva 40mm kanóny Bofors Mk.3 a dva 20mm kanóny Oerlikon Mk.4.[1]

V roce 1996 byl původní pohonný systém nahrazen dvěma diesely o výkonu 1300 hp. Nejvyšší rychlost zůstala dvanáct uzlů. Dále byly instalovány navigační radary Racal Decca a Furuno 3600.[1]

V letech 1998–1999 oba původní 40mm kanóny nahradily dva 40mm/70 kanóny Bofors Mk.48, sejmuté z fregaty Liberal (F43).[3] Nové složení výzbroje tak bylo jeden 76mm kanón, dva 47mm kanóny, dva 40mm kanóny a dva 20mm kanóny. Na zádi byla rovněž instalována přistávací plocha pro vrtulník. Dimenzována je pro Bell IH-6B (Jet Ranger III) a Eurocopter AS 350.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g PARNAÍBA river monitor (1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ M Parnaíba U 17 [online]. Naval.com.br [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (postugalsky) 
  3. ↑ One of the World’s Oldest Military Ships Is Sailing Down a River in Brazil [online]. War is Boring [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

Zdroj