Parma obecná

Jak číst taxoboxParma obecná
alternativní popis obrázku chybí
Parma obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Podtřída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád máloostní (Cypriniformes)
Čeleď kaprovití (Cyprinidae)
Rod parma (Barbus)
Binomické jméno
Barbus barbus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parma obecná (Barbus barbus; L., 1758) je nedravá sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých.

Vzhled a velikost

Parma je svojí anatomií uzpůsobena k životu v tekoucích vodách, zejména u dna. Má štíhlé, válcovité tělo. Její rypec je poměrně dlouhý, s masitou tlamou ve spodním postavení, která je vybavena čtyřmi vousky. Dorůstá obvykle do délky 50 cm a hmotnosti 1–2 kg. Největší exempláře však mohou měřit až 100 cm a vážit i 10 kg. Parma se může dožít i více než 20 let [2]. Mladé ryby jsou obvykle šedé a skvrnité. Dospělci jsou typicky tmavě hnědí, bronzoví nebo šedí s bledým spodkem těla. U dospělců jsou typicky pozorovatelné charakteristické červené nebo oranžové ploutve. Ocasní laloky jsou asymetrické, spodní lalok je zaoblený a mírně kratší než špičatý horní lalok. O jejím mase se traduje že není dobré, ale hodně záleží na úpravě, má libovější a chutnější maso například než kapr, ale její vnitřnosti jsou jedovaté.

Rozšíření a ekologické nároky

Parma obývá střední pásma řek (tzv. parmové pásmo), a to úseky s tvrdým kamenitým nebo štěrkovitým dnem. Pravidelně se vyskytuje i v pomalejších řekách a byla úspěšně vysazena do stojatých vod [3]. Lze ji najít v podstatě na celém území České republiky, ačkoliv v některých oblastech je vzácná a celoročně hájená (například na všech revírech Jihočeského územního svazu, na revíru Svitava 1 a nově také na revírech Berounka 1 a 2).

Způsob života a potrava

Parma obecná žije v početných hejnech a je typickou rybou dna. Žije aktivním způsobem, potravu vyhledává v proudech a při jejím shánění je díky silnému rypci schopná obracet i větší kameny. Parmy jsou aktivní ryby a často překonávají delší vzdálenosti za relativně krátkou dobu. Jednotlivci se mohou přemístit 16 až 68 km za rok, průměrný denní pohyb je u parm poté 26 až 139 metrů [4]. Živí se larvami vodního hmyzu, měkkýši, korýši i drobnými rybami. Důležitou složkou potravy mladých ryb jsou rozsivky pokrývající kameny a larvy komárů. Dospělci obvykle loví v noci, mohou však lovit i během dne v bezpečí hlubších vod. Aktivnější se stává při vyšším stavu vody, kdy sbírá živočichy splavené ze zatopených míst.

Rozmnožování

Samec dosahuje pohlavní dospělosti po 3 až 4 letech, samice po 5 až 8 letech. Tření probíhá mezi květnem a pozdním červnem na většině řek, kdy se skupiny samců shromažďují v mělké vodě ve snaze získat partnerky. Migrace proti proudu k dosažení třecích míst obvykle probíhá mezi březnem a květnem v závislosti na teplotě vody [4]. Samice produkují 8 000 až 12 000 vajec na kilogram tělesné hmotnosti, která jsou oplozena samci při uvolňování a ukládána do mělkých jamek ve štěrku na dně řeky [5]. Líhnou se okolo osmého dne od nakladení [6]. Vysoké množství jemného sedimentu může být škodlivé pro vajíčka a larvy parm, pokud obsah písku přesáhne 30 %, dochází ke zpoždění vylíhnutí [7]. Parmy se mohou třít vícekrát v zajetí [8], a existují i důkazy o vícečetném tření jak jedinců, tak i populace, v divokých řekách [9]. Líhnou se okolo osmého dne od nakladení.[6]

Sportovní význam

Parma je poměrně ceněnou sportovní rybou, ačkoliv její maso není příliš kvalitní. Je to dáno její velkou bojovností — i malá parma dokáže obratně využívat proudů. Loví se zejména na plavanou, položenou a dnes také na feeder, lze ji chytit také při lovu přívlačí.

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. TRIGO, Fatima Amat; ROBERTS, Catherine Gutmann; BRITTON, John Robert. Spatial variability in the growth of invasive European barbel Barbus barbus in the River Severn basin, revealed using anglers as citizen scientists. Knowledge & Management of Aquatic Ecosystems. 2017, čís. 418, s. 17. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1961-9502. DOI 10.1051/kmae/2017009. (anglicky) 
  3. "Stillwater Barbel Thrive". Match Fishing Magazine [online]. 24 November 2011. [cit. 2024-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-02. 
  4. a b GUTMANN ROBERTS, Catherine; HINDES, Andrew M.; BRITTON, J. Robert. Factors influencing individual movements and behaviours of invasive European barbel Barbus barbus in a regulated river. Hydrobiologia. 2019-03-01, roč. 830, čís. 1, s. 213–228. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-018-3864-9. (anglicky) 
  5. GUTMANN ROBERTS, Catherine; BAŠIĆ, Tea; BRITTON, J. Robert. Quantifying the habitat and zoogeomorphic capabilities of spawning European barbel Barbus barbus , a lithophilous cyprinid. River Research and Applications. 2020-02, roč. 36, čís. 2, s. 259–279. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1535-1459. DOI 10.1002/rra.3573. (anglicky) 
  6. a b Drobné vodní toky v ČR. Praha: Consult 295 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905159-0-1, ISBN 80-905159-0-8. OCLC 897868461 
  7. BAŠIĆ, Tea; BRITTON, J. Robert; RICE, Stephen P. Does sand content in spawning substrate result in early larval emergence? Evidence from a lithophilic cyprinid fish. Ecology of Freshwater Fish. 2019-01, roč. 28, čís. 1, s. 110–122. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 0906-6691. DOI 10.1111/eff.12435. (anglicky) 
  8. PONCIN, P. Influence of the daily distribution of light on reproduction in the barbel, Barbus barbus (L.). Journal of Fish Biology. 1992-12, roč. 41, čís. 6, s. 993–997. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/j.1095-8649.1992.tb02726.x. (anglicky) 
  9. GUTMANN ROBERTS, Catherine; BRITTON, J. Robert. Spawning strategies in cypriniform fishes in a lowland river invaded by non-indigenous European barbel Barbus barbus. Hydrobiologia. 2020-11-01, roč. 847, čís. 19, s. 4031–4047. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-020-04394-9. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj