Parlamentní volby ve Španělsku 2015

Rozdělení mandátů v Kongresu poslanců po volbách 2015. Zleva dole: EH Bildu, IU-UPeC, PODEMOS, ERC-CATSÍ, PSOE, EAJ-PNV, CCa-PNC, C's, DL, PP.

Rozdělení mandátů v Senátu po volbách 2015.

Parlamentní volby ve Španělsku 2015 se konaly v neděli 20. prosince 2015. Ve volbách se obsazovalo všech 350 křesel v Kongresu poslanců a 208 z 266 křesel v Senátu. Volby se konaly čtyři roky a jeden měsíc od voleb 2011, čímž se jednalo o nejdelší mezivolební období od přechodu k demokracii.

Vládní Lidová strana (PP), vedená premiérem Marianem Rajoyem, obhajovala svou vládní pozici, zatímco Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) se po čtyřech letech v opozici snažila vrátit k moci. S tradičním stranickým systém se pokusily zatřást dvě nové strany, Podemos a Ciudadanos, které dříve v roce 2015 uspěly v regionálních volbách.

Nejvíce hlasů obdržela vládní Lidová strana (28,7 %), zároveň se však jednalo o její nejhorší výsledek od roku 1989 a oproti volbám 2011 ztratila 16 % hlasů. Na druhém místě se umístili socialisté, kteří získali 22 % hlasů. V jejich případě se jednalo o nejhorší výsledek v popřechodovém období. Třetí místo obsadila nová levicová strana Podemos se ziskem 20,6 % hlasů. Na čtvrtém místě se umístili noví Ciudadanos (13,9 % hlasů).

Volební výsledky zapříčinily neobvyklou fragmentarizaci parlamentu. První dvě strany společně získaly jen 123 mandátů (ve srovnání s předchozím minimem z roku 1996, kdy měly 156 mandátů). Třetí strana naopak získala neuvěřitelných 69 mandátů (do té doby byl rekord 23 mandátů, kterých třetí strana dosáhla v roce 1979). Rozdrobení parlamentu způsobilo nesnáze v utváření koalice a přerušilo tradici jednobarevných vlád. Po volbách se nepodařilo sestavit funkční vládu a v květnu 2016 byly vypsány nové volby, které se konaly na konci června 2016.

Průzkumy

Předvolební průzkumy dlouhodobě ukazovaly tradiční dominanci zavedených stran PP a PSOE, které však začaly prudce ztrácet podporu v roce 2012. Roli hrála mimo jiné špatná ekonomická situace, která zapříčina i protesty z roku 2011. Vldání PP po svém vítězství ve volbách 2011 učinila obrat a namísto slibovaného snížení daní, je naopak zvýšila, tím prudce přišla o podporu. Levicová PSOE, jež vládla v letech 2008 až 2011, tedy v nepopulárních letech ekonomické krize, jen dále ztrácela. V roce 2014 bylo založeno alternativní antikapitalistické levicové hnutí Podemos, které protestovalo proti úsporným opatřením a nezaměstnanosti. V průzkumech začalo ihned strmě stoupat, v červnu se stalo třetí a v prosinci 2014 dokonce druhou nejsilnější stranou. V lednu a únoru 2015 se s PP dělilo o první místo. Avšak vlna podpory rychle opadla a od března 2015 začalo hnutí ztrácet. Novým černým koněm se stala liberální strana Ciudadanos, která měla v říjnu 2015 vyšší podporu než Podemos. Nicméně i Ciudadanos začali náhle ztrácet a v posledních průzkumech z prosince 2015 situace odpovídala konečným výsledkům voleb.

Výsledky

Lidová strana (PP) v Kongresu obdržela 123 mandátů, socialisté (PSOE) 90 mandátů, Podemos 69 mandátů, Ciudadanos 40 mandátů. Kvůli složitému systému regionů a voleb poté tradičně několik stran získalo zcela odlišné zastoupení na počet hlasů. Celostátní Sjednocená levice (IU-UP) získala za 923 000 hlasů jen 2 mandáty. Naproti tomu regionální ERC-Cat Sí obdržela s 600 000 hlasy 9 mandátů. Strana PACMA neobdržela za 219 000 hlasů žádný mandát, ale regionální baskická strana EH Bildu za stejný počet hlasů získala mandáty dva. V grafu níže je dvanáct nejúspěšnějších uskupení, přesto strany PACMA a UPyD neobdržely mandát, ostatní uvedené, získaly alespoň jeden.

Graf Kongres poslanců

Výsledky voleb do Kongresu poslanců
strana		procento hlasů
PP	28,72 %
PSOE	22,01 %
Podemos	20,66 %
C's	13,93 %
IU-UP	3,67 %
ERC-Cat Sí	2,39 %
DiL	2,25 %
EAJ-PNV	1,20 %
PACMA	0,87 %
EH Bildu	0,87 %
UPyD	0,61 %
CC-PNC	0,33 %
Volební účast: 73,20 % voličů Žádná jiná strana nezískala mandát ani nepřekročila podíl 0,3 % hlasů. Zdroj: Španělské ministerstvo vnitra^[1].

Graf Senát

Výsledky voleb do Senátu
strana		procento hlasů
PP	54,51 %
PSOE	24,81 %
Podemos	8,65 %
DiL	4,89 %
ERC-Cat Sí	2,63 %
EAJ-PNV	2,63 %
CC-PNC	0,75 %
Cambio-Aldaketa	0,38 %
ASG	0,38 %
Volební účast: 71,88 % voličů^[1].

Povolební vývoj

Kvůli neobvykle rozděleným podílům stran, které znamenaly konec jednobarevných, třebaže často menšinových, vlád, došlo k zablokování sestavení funkční vlády. Prvním pokusem byl v lednu 2016 pověřen dosavadní premiér a předseda vítězné Lidové strany Mariano Rajoy, který však králi sdělil, že nedisponuje většinou k vytvoření vlády. Přesto trval na tom, že i v mezidobí nadále povede svou vládu, která se k moci dostala po volbách 2011.^[2] Druhý pokus byl na začátku února 2016 svěřen předsedovi druhých socialistů z PSOE Pedru Sanchezovi.^[3] Sanchez přišel s plánem koaliční vlády PSOE a nováčků Ciudadanos. Avšak v březnu tento model nezískal dostatečnou podporu v parlamentu (potřebovaly 176 hlasů a společně daly dohromady jen 130). Stranám rychle běžel čas na sestavení nové vlády. Ten skončil na začátku května 2016.^[4] Na začátku května tak byly vypsány další volby na 26. června 2016.^[5]