Paradoxornithidae

Jak číst taxoboxParadoxornithidae
alternativní popis obrázku chybí
sýkořice skvrnitoprsá
(Paradoxornis guttaticollis)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď Paradoxornithidae
Horsfield & Moore, 1854
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paradoxornithidae představují čeleď pěvců z kladu Sylvioidea.

Systematika

Mnoho zástupců čeledi Paradoxornithidae bylo před nástupem molekulárně-fylogenetických analýz řazeno v rámci jiných čeledí ptáků, zvláště v rámci sběrné skupiny timáliovitých (Timaliidae) v širším smyslu.[1] Konkrétně jde o rody Chrysomma, Chamaea, Moupinia, Myzornis a Rhopophilus; zástupci rodů Lioparus a Fulvetta pak původně představovali součást polyfyletického rodu timálií Alcippe.[2][3] Nesprávný se ukázal být předpokládaný příbuzenský vztah zástupců čeledi Paradoxornithidae se sýkořicí vousatou (Panurus biarmicus).[4][3]

Níže uvedený seznam rodů vychází z IOC World Bird List v14.1 a je aktuální k dubnu 2024, v rámci různých studií se může počet rodů nicméně lišit:[5]

čeleď Paradoxornithidae Horsfield & Moore, 1854

  • Chamaea Gambel, 1847 – cistovníček
  • Chrysomma Blyth, 1843 – timálie
  • Fulvetta David & Oustalet, 1877 – timálie
  • Lioparus Oates, 1889 – timálie
  • Moupinia David & Oustalet, 1877 – timálie
  • Myzornis Blyth, 1843 – timálie
  • Paradoxornis Gould, 1836 – sýkořice (včetně Calamornis, Conostoma, Cholornis a Psittiparus)
  • Rhopophilus Giglioli & Salvadori, 1870 – prinie
  • Suthora Hodgson, 1837 – sýkořice (včetně Neosuthora, Chleuasicus a Sinosuthora)

Čeleď Paradoxornithidae představuje sesterskou skupinu vůči pěnicovitým (Sylviidae) v užším smyslu (pěnicovití historicky představovali další problematický sběrný taxon, k roku 2024 zahrnují pouze rody Sylvia a Curruca). Čeleď Paradoxornithidae může vystupovat i přímo v rámci takto definovaných Sylviidae, oba dva klady však podle odhadů vzájemně divergovaly již v průběhu spodního miocénu, a vymezení samostatných čeledí je tedy oprávněné.[6]

Charakteristika

Timálie himálajská (Fulvetta ludlowi)

Jádro čeledi Paradoxornithidae zahrnuje zástupce s mohutnými, silně klenutými zobáky, které připomínají spíše zobáky papoušků nežli zpěvných ptáků. K těmto druhům se pak přiřazují i některé další, ne tak extrémně odvozené formy. Přirozený výskyt zahrnuje především jižní a východní Asii, cistovníčci rodu Chamaea se nicméně vyskytují v Severní Americe. Potravu tvoří především bezobratlí, ale i rostlinné produkty, přičemž mohutný zobák některých zástupců se dobře hodí k louskání tvrdých semen. Jde o monogamní ptáky, přičemž na stavbě hnízda, inkubaci vajec i péči o mláďata se podílí jak samec, tak samice. Hnízda mají podobu otevřeného šálku, u rodu Lioparus a Myzornis jsou klenutá s bočním vchodem. Ptáci si je budují nepříliš vysoko, typicky v rákosí, bambusových porostech, na keřích, někdy na stromech. Snůška činí 2 až 6 vajec a některé druhy kladou i několik snůšek za rok. Inkubační doba trvá 13 až 16 dnů, ptáčata opouštějí hnízdo po 9 až 19 dnech, ale zhruba další měsíc využívají rodičovské péče.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BILLERMAN, Shawn M. Parrotbills (Paradoxornithidae), version 1.0. Birds of the World. 2023. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.parado1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  2. ↑ PASQUET, Eric; BOURDON, Estelle; KALYAKIN, Mikhail V. The fulvettas ( Alcippe , Timaliidae, Aves): a polyphyletic group. Zoologica Scripta. 2006-11, roč. 35, čís. 6, s. 559–566. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 0300-3256. DOI 10.1111/j.1463-6409.2006.00253.x. (anglicky) 
  3. ↑ a b TiF Checklist: SYLVIOIDEA III. jboyd.net [online]. [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ ALSTRÖM, Per; ERICSON, Per G.P.; OLSSON, Urban. Phylogeny and classification of the avian superfamily Sylvioidea. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006-02, roč. 38, čís. 2, s. 381–397. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. DOI 10.1016/j.ympev.2005.05.015. (anglicky) 
  5. ↑ Sylviid babblers, parrotbills, white-eyes – IOC World Bird List v14.1. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ CAI, Tianlong; CIBOIS, Alice; ALSTRÖM, Per. Near-complete phylogeny and taxonomic revision of the world’s babblers (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019-01, roč. 130, s. 346–356. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2018.10.010. 
  7. ↑ BILLERMAN, Shawn M. Parrotbills (Paradoxornithidae), version 1.0. Birds of the World. 2023. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.parado1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj