Palcát

Palcát

Palcát (nářečně a zastarale bodzikan nebo budzikantureckého buzdogan, u kozáků bulava) je úderná ruční zbraň, typická pro jezdectvo středověku a raného novověku do 17. století.

Palcát je variantou kyje a válečného kladiva, oproti nimž má výhodu – není nutno jej před úderem natáčet do správného směru. Sloužil k drcení plátů protivníkova brnění, při úderu na protivníka v drátěné košili či jiné lehčí zbroji působil zlomeniny a zhmožděniny.

Byl užíván též jako odznak moci nebo vojenské hodnosti, např. u českých husitů, ale také u kozáků (tzv. bulava) nebo v armádě Osmanské říše. S palcátem v ruce bývá velmi často zobrazován husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova.

Kozácký palcát byl obvykle vyroben ze stříbra, nebo železa a byl zakončen péry. U kozáků byl symbolem moci, zejména u kozáckých staršinů na Záporoží. Plnil také funkci tzv. železného dopisu, který tomu, kdo jej měl u sebe, zajišťoval volný průjezd a nedotknutelnost.[1]

Galerie

Reference

  1. GRADOWSKI, Michał. Słownik uzbrojenia historycznego. 3. vyd. Warzsawa: PWN, 2010. 184 s. ISBN 9788301162603. S. 63. (polsky) 

Externí odkazy

Zdroj