Pakoslav

Pakoslav
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Křelovice
Okres Plzeň-sever
Kraj Plzeňský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°52′26″ s. š., 13°2′58″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 26 (2021)[1]
Katastrální území Pakoslav (4,28 km²)
Nadmořská výška 500 m n. m.
PSČ 330 36
Počet domů 15 (2021)[2]
Pakoslav
Pakoslav
Další údaje
Kód části obce 75698
Kód k. ú. 675695
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pakoslav je malá vesnice, část obce Křelovice v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Nachází se asi dva kilometry západně od Křelovic. Pakoslav je také název katastrálního území o rozloze 4,28 km².[3]

Název

Název vesnice je odvozen ze jména Pakoslav ve významu Pakoslavův dvůr. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: Pakosslaw (1379), Pakoslaw (1397), „v Pakoslavi“ (1446), Pokislau (1788) nebo Pokeslaw (1838).

Historie

První písemná zmínka o Pakoslavi pochází z roku 1379,[4] kdy byla vesnice rozdělena do několika statků,[5] z nichž jeden patřil vladykovi Jindřichovi. Později ve čtrnáctém století ve vsi sídlila vedlejší rodová větev rytířského rodu z Prostiboře, z nichž byl roku 1397 zmíněn Frycek z Prostiboře. S manželkou Sudkou[5] měli syna Jana Hvozdíře, kterému část vsi patřila v letech 1406–1457.[6] Druhou část vsi držel Václav z Brodů, ale není jasné, který z nich sídlil na tvrzi.[5] Další zmínka pochází až z roku 1544, kdy vesnice patřila k Trpístům, u kterých zůstala až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. Panské sídlo zaniklo nejspíše už před rokem 1544. František Palacký popsal ještě jeho zbytky, ale na začátku dvacátého století už nebyly patrné.[6]

Od roku 1612 Pakoslav patřila Švamberkům, kteří ji spravovali ze svého panství Třebel-Krasíkov. V roce 1659 panství koupil Jan Kryštof Ferdinand Heissenstein na Starhenbergu, který Trpísty a Pakoslav roku 1677 prodal Marii Maxmiliáně Terezii Sinzendorfové. Roku 1793 vesnici získal Antonín Lexa z Aehrenthalu a v roce 1824 je zdědila jeho dcera Jana, provdaná Wiederspergová.[7]

V roce 1928 byla ve vsi založena knihovna, která po založení měla třicet svazků. Obci patřila kovárna (čp. 23) a od roku 1928 také rozšířená školní budova (čp. 32), v níž fungovala expozitura šipínské školy. Výstavba budovy na řadu let zatížila obecní rozpočet. Do vesnice dlouho vedly jen polní cesty. Po roce 1938 se obec snažila prosadit vybudování silnice z Křelovic přes Pakoslav do Konstantinových Lázní, kde byl nejbližší poštovní a telegrafní úřad nebo železniční zastávka. Silnice ale postavena nebyla. Asfaltové silnice do Křelovic se vesnice dočkala až okolo roku 1970.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 179 obyvatel (z toho 87 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 142 obyvatel se stejnou národnostní i náboženskou strukturou.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 166 174 157 171 166 179 142 65 53 64 46 37 24 28 26
Počet domů 28 29 27 28 28 26 29 18 17 13 12 10 16 15 15

Obecní správa

Po zrušení patrimoniální správy v roce 1848 se Pakoslav roku 1850 stala obcí v politickém okrese Planá a soudním okrese Bezdružice. Roku 1868 byla obec začleněna do politického okresu Teplá, který se v roce 1902 sloučil s politickým okresem Planá.[7]

Po vzniku Československa se dominantní politickou stranou ve vsi stal Německý svaz zemědělců a v roce 1935 byla založena místní odbočka Sudetoněmecké strany. Činnost Německého svazu zemědělců pak byla pozastavena. Po uzavření Mnichovské dohody se Pakoslav stala součástí Říšské župy Sudety. Obecní úřad byl zrušen v květnu 1945, kdy jeho činnost převzala místní správní komise.[7]

Od 1. ledna 1963 do 31. prosince 1985 byl částí obce Křelovice v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1986 do 31. prosince 1991 byl částí obce Pernarec v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1992 je opět částí obce Křelovice v okrese Plzeň-sever. V letech 1950–1962 k obci patřily Mydlovary.[12]

Starostové

Starosty obce byli:[7]

  • Josef Janda (1928–1932)
  • Franz Pöpperl (1932–1933, vládní komisař)
  • Wenzel Dorschner (1933–1938)
  • Rudolf Jäger (od roku 1938)

Pamětihodnosti

Ve vesnici se nachází kaple svatého Antonína z roku 1922.[7] Vede tudy cyklotrasa číslo 2214.

Další fotografie

  • Požární nádrž
    Požární nádrž
  • Kaple svatého Antonína Paduánského
    Kaple svatého Antonína Paduánského
  • Domky na návsi
    Domky na návsi
  • Zborcená stodola
    Zborcená stodola

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2023-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-12. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Pakoslav, s. 318. 
  5. ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Černošína, s. 135–136. 
  6. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Pakoslav – tvrz, s. 252. 
  7. ↑ a b c d e f NOVÁ, Kateřina; KLIKOVÁ, Zuzana. Archiv obce Pakoslav [1839]–1945 [PDF online]. Plasy: Inventáře.cz, 2012 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 264. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 255. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 411, 350. 

Externí odkazy

Zdroj