Předškolní věk

Předškolní věk můžeme obecně chápat jako období od narození až do vstupu do školy, avšak v užším slova smyslu je předškolní věk obdobím od nástupu do mateřské školy až po nástup do základní školy.[1] Můžeme tak zkráceně říci, že se jedná o věk od 3 do 6 let. Toto období bývá také často označováno jako období rozkvětu a hry, dítě chce objevovat svět. Je znát zvýšená potřeba socializace dítěte a celkové osamostatnění.[2]

Tělesný vývoj

Dítě kolem třetího roku zvládá chůzi po rovném i nerovném terénu, chůze do schodů a ze schodů je bez větších problémů. Čtyřleté dítě již dobře utíká, hbitě seběhne ze schodů, seskočí z nízké lavičky, vydrží stát déle na jedné noze, umí házet míčem způsobem dospělých osob.[1] Dítě v pěti letech tohle všechno zvládá lépe a s větší dokonalostí. Můžeme tak motorický vývoj označit jako stálé zdokonalování a zlepšování pohybové koordinace, hbitosti a elegantnosti pohybů.[1] Vidíme také pokroky v lepší soběstačnosti a sebeobsluze (oblékáni, obouváni, hygiena).[3]

Rozvíjí se také jemná motorika, zručnost dítě cvičí zejména při kresbě, ale také při hrách s pískem, plastelínou, keramikou a kostkami.[1]

V šesti letech měří dítě průměrně 119 cm a váží 22 kg,[4] mezi chlapci a dívkami nejsou ve vzrůstu výrazné rozdíly, průměrný roční přírůstek v tomto období je 5 cm.[5]

Na konci předškolního období by již dítě mělo mít vyhraněnou lateralitu, mělo by tedy jasně preferovat při činnostech pravou nebo levou ruku, zpřesňuje se také vizuomotorická koordinace (součinnost ruky a oka).[6]

Psychický vývoj

Poznávací procesy

Předškolní dítě nedovede vnímat komplexněji, brát v úvahu více než jeden aspekt situace, z toho vyplývá tzv. poznávací egocentrismus, dítě považuje svůj pohled za jediný možný. Podstatu světa ztotožňuje s viditelnými znaky skutečnosti v aktuální podobě. Obtížně dokáží  brát v úvahu proměny okolního světa.

Při vysvětlení jevů si pomáhá fantazií, kterou nedokáže zcela odlišit od reality, fantazie má pro něj harmonizující význam, z toho pramení konfabulace (nepravé lži). Dalším znakem vnímání předškoláka je antropomorfismus, tj. přičítání vlastností živých bytostí neživým objektům (např. sluníčko jde po obloze).

Myšlení předškolních dětí není komplexní, je útržkovité a nepropojené, často je pod vlivem emocí. Nejprve si uvědomuje podobnosti  objektů, dochází k posunu  od zaměření na vizuálně podobné věci (ptáci mají křídla) k chápání analogických vztahů (např. čepice patří na hlavu, boty na nohy). Postupně chápe vztah mezi příčinou a následkem (otázky typu „proč a jak“), časovou posloupnost, pozná chybějící část celku. Dokáže najít řešení problému, ale jen jako aplikaci naučeného, nedovede plánovat.[2]

Kresba, hra

Kresba s antropomorfními znaky

Kresba vypovídá o dítěti, jak vnímá svět, odráží myšlení dítěte, uplatňuje se rychlý vývoj chápání okolního světa. Kresba je jednou ze symbolických funkcí, v níž se projeví tendence zobrazit realitu tak, jak ji dítě chápe.[7]

Kresba může sloužit k vyjádření poznatků a pocitů. Od konce 3. roku chápe možnost něco zobrazit pomocí kresby. Od náhodného výtvoru přechází kresba na symbolickou úroveň, děti si osvojují základní  grafická schémata, typické je prolínání reality s fantazií (např. průhledné kresby vnitřku domů). Často jsou zobrazováni lidé, kresba postavy má svůj typický průběh - hlavonožec, prologické lineární zobrazení postavy, realistické prostorové zobrazení. Kresba postavy je předmětem hodnotících testů, například testu školní zralosti.

Vývoj kresby postavy:

  • dítě náhodně čárá a následně pojmenuje výtvor (do 3 let),
  • kreslí se záměrem tzv. hlavonožce (kruh znázorňující hlavu s trupem a končetiny (3 - 4 roky),
  • kresba odpovídá již předem stanovené představě, je detailnější, prozrazuje lepší motorickou koordinaci, paže jsou znázorněny čárami a proporce nahodilé (4 - 5 let),
  • výtvor je vyspělejší, realistický, dvoudimenzionální - ne pouhé linie, ale obrys těla (po 5. roce).

Hra je typickou činností dítěte předškolního věku, umožňuje vyjádření subjektivního chápání reality, symbolická hra slouží jako prostředek k vyrovnání s obtížně pochopitelnou realitou. Tematická hra slouží k procvičování sociálních rolí a řešení problémových situací.

Pohádky odpovídají způsobu uvažování předškolních dětí, jsou zjednodušeným viděním světa, mají jednoznačná pravidla a mají řád, který dětem přináší uspokojení.[2]

Chápání prostoru, času, počtu

V předškolním věku se budují také matematické představy, tříleté dítě nedokáže ještě počet odlišit od konkrétní reality, předškolák již zná číselnou řadu, chápe pojem více a méně, zvládne počítat předměty po jedné.[2]

V prostoru dítě nejprve vnímá polohu nahoře/dole, vpředu/vzadu, později vpravo/vlevo. Pozná větší a menší předmět, určí první a poslední. Orientuje se v čase, zná roční období, dny v týdnu, části dne. Třídí předměty podle kategorií, řadí předměty podle kritérií, zná základní geometrické tvary, určí o jeden více – méně.[6]

Paměť a pozornost

Dochází ke zvyšování kapacity paměti a využití logických souvislostí, zapamatování je zatím náhodné a bezděčné. Děti si snadněji pamatují věci spojené s nějakou činností. První trvalé osobní vzpomínky se vytvářejí kolem 4. roku věku. Schopnost  udržet pozornost se postupně zlepšuje, zlepšuje se také schopnost seberegulace.[2]

Řeč

Předškolní věk je obdobím, ve kterém dochází k extrémnímu a rozhodujícímu rozvoji komunikačních kompetencí.[8] Během předškolního věku dochází ke značnému zdokonalení řeči, děti se učí mluvit prostřednictvím nápodoby verbálního projevu dospělých lidí (případně starších dětí), s nimiž žijí a komunikují. Výslovnost tříletého dítěte je hodně nedokonalá, mnohé hlásky nahrazuje jinými nebo je vyslovuje nepřesně.[1] Dítě zvyšuje zájem o mluvenou řeč, preferuje pohádky a povídky.

Verbální dovednosti se zdokonalují v obsahu i formě, dítě se učí nová slova (aktivní slovník předškoláka je asi 3000 slov[9]), zlepšuje se vyjadřování (složitější struktura vět, gramatická stavba), komunikační dovednosti (přizpůsobení posluchači) i výslovnost.

Před vstupem do školy by mělo dítě ovládat výslovnost všech hlásek českého jazyka. Zlepšuje se gramatická správnost sdělení, dítě zpřesňuje používání správných tvarů slov.[2] Umí zpaměti krátké básničky, tvoří protiklady, samostatně vypráví příběh, splní zadaný pokyn, řekne své jméno a příjmení, také jméno rodičů, sourozenců a kamarádů. Užívá všechny gramatické časy, používá souvětí.[6]

Emoce

Malé dítě neumí tlumit ani zastavit své citové prožívání, okamžitě se projevují v chování. Citový vývoj je charakteristický svojí afektovaností a impulzivností, emoční prožitky jsou velmi intenzivní a často přecházejí z jedné kvality do druhé (z pláče do smíchu).[2] Šestileté děti jsou již vyrovnanější, dochází k poklesu negativních citových reakcí, to je také jedním z předpokladů úspěšného zahájení školní docházky.

Socializace

Zlepšuje se sebeovládání, což je nezbytné pro správnou socializaci. Dítě se učí novým sociálním dovednostem  a umí se postupně začlenit do skupiny, vzorem jsou především rodiče. Vztah s matkou dává dítěti jistotu, otec je spíše průvodce vnějším světem. Umí již chápat cizí autoritu (učitelku MŠ), ve vztahu s vrstevníky se objevuje soupeření i spolupráce, vzniká kamarádství a pokládá se základ genderové role. Vztahem s lidmi uspokojuje potřebu životní jistoty a pozitivní identity. Probíhá intenzivní sociální učení. Začíná rozlišovat mezi hrou a povinností, plní náročnější úkoly, zná základní pravidla chování.[6]

Učí se vidět situaci z pohledu jiného člověka, tím se buduje morální uvažování, zprvu se tak děje nápodobou a vlivem autorit.[2]

Temperament

Předškolní dítě má sklon k pozitivnímu ladění a extroverzi, má zájem o interakci s jinými lidmi. Postupně se rozvíjejí osobnostní vlastnosti.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e LANGMEIER, JOSEF, 1921-. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. vyd. Praha: Grada 368 s. Dostupné online. ISBN 80-247-1284-9, ISBN 978-80-247-1284-0. OCLC 83977815 
  2. ↑ a b c d e f g h i VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie Dětství a dospívání. Praha: Karolinum Press, 2021. 1 online resource (531 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2846-2, ISBN 80-246-2846-5. OCLC 908671169 
  3. ↑ ŠPAŇHELOVÁ, ILONA, 1966-. Průvodce dětským světem. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 187 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1907-8, ISBN 80-247-1907-X. OCLC 236554728 
  4. ↑ Průměrná výška a váha dětí podle věku. eprehledy.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ Předškolák – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d BEDNÁŘOVÁ, Jiřina. Diagnostika dítěte předškolního věku : co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. 2. vydání. vyd. Brno: [s.n.] iv, 217 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-266-0658-1, ISBN 80-266-0658-2. OCLC 987013164 
  7. ↑ PIAGET, Jean. Psychologie dítěte. Vyd. 6., V této edici 1. vyd. Praha: Portál 142 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0691-0, ISBN 80-262-0691-6. OCLC 894843100 
  8. ↑ BYTEŠNÍKOVÁ, ILONA, 1972-. Komunikace dětí předškolního věku. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 236 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3008-0, ISBN 80-247-3008-1. OCLC 817050693 
  9. ↑ LECHTA, Viktor. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 359 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7178-801-5, ISBN 978-80-7178-801-0. OCLC 56871316 

Literatura

  • Bytešníková, I. (2012). Komunikace dětí předškolního věku. Praha: Grada Publishing, a.s.
  • Langmajer, J., Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s.
  • Piaget, J., Inhelderová, B. (1970). Psychologie dítěte. Praha: SPN.
  • Špaňhelová, I. (2008). Průvodce dětským světem. Praha: Grada Publishing, a.s.
  • Vágnerová, M. (1999). Vývojová psychologie. Praha: Portál, s.r.o.

Související články

Externí odkazy

https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=12939

Zdroj