Píchoš hrozný

Jak číst taxoboxPíchoš hrozný
alternativní popis obrázku chybí
Vzrostlý exemplář píchoše hrozného v univerzitním skleníku v Gentu
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení cykasorosty (Cycadophyta)
Třída cykasy (Cycadopsida)
Řád cykasotvaré (Cycadales)
Čeleď zamiovité (Zamiaceae)
Rod píchoš (Encephalartos)
Binomické jméno
Encephalartos horridus
Lehm., 1834
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píchoš hrozný (Encephalartos horridus) je druh cykasu z čeledi zamiovité. Tento druh se díky barvě listů řadí mezi skupinu tzv. modrých cykasů, velmi atraktivních a proto i ohrožených cykasů. Pochází z jihoafrického Kapska.

Etymologie

Rodový název Encephalartos pochází z řeckých slov en (uvnitř, v), kephali (hlava) a artos (chleba), poprvé použitých německým botanikem Lehmannem. Název vychází ze skutečnosti, že z rostliny se získávala hmota na pečení chleba (nepravé ságo).

Prvním pojednáním o tomto druhu v češtině byl text ve Wšeobecném rostlinopise z roku 1846. J.S.Presl zde pojmenoval i rod Encephalartos jako píchoše. Druhu E. horridus přidělil jméno píchoš hrozný.[2]:

List v pražském skleníku Fata Morgana

Popis

Jedná se o menší a spíše přízemní druh cykasu. Kmen vzrostlé rostliny píchoše hrozného dorůstá výšky mezi 50 cm a 1 m in a průměru 20 až 30 cm. Listy jsou velké, zpeřené a často tak tvrdé, že si je nezkušené oko může splést s plastem. Lístky jsou nečleněné a většinou se třemi hroty. Listy mají obvykle atraktivní namodralou barvu, nicméně existují i zelené varianty.

Rozšíření

Píchoš hrozný je endemit východního Kapska v jižní Africe.

Ochrana

Jedná se o chráněnou rostlinu jejíž přežití je v přírodě ohroženo. Píchoš hrozný je zapsán na hlavním seznamu CITES I, který kontroluje obchod s ohroženými druhy - jak s rostlinami, tak i jejich semeny.

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Presl J. S.: Wšeobecný rostlinopis – Kronberger & Řivnáč, Praha 1846, pp. I-XXXII, 1-1006 (vol. 1.) et 1007-2072.]str. 1403-1406

Literatura

  • Jones, David L. 2002. Cycads of the World. Smithsonian Institution Press. ISBN 1-56098-220-9

Externí odkazy

Zdroj