Oxid plutoničitý
| Oxid plutoničitý | |
|---|---|
 Krystalová struktura
| |
 Oxid plutoničitý
| |
| Obecné | |
| Systematický název | oxid plutoničitý |
| Anglický název | Plutonium(IV) oxide |
| Sumární vzorec | PuO2 |
| Vzhled | žlutohnědá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12059-95-9 |
| PubChem | 9795444 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 276,06 g/mol |
| Teplota tání | 2400 °C |
| Teplota varu | 2800 °C |
| Hustota | 11,5 g/cm3 |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Oxid plutoničitý je chemická sloučenina s vzorcem PuO2. Tato pevná látka s vysokým bodem tání je hlavní sloučeninou plutonia. Může se lišit v barvě od žluté po olivově zelenou v závislosti na velikosti částic, teplotě a způsobu výroby.[1]
Struktura
Oxid plutoničitý se používá jako palivo pro kosmické sondy. Například 238PuO2 byl použit jako palivo pro sondu New Horizons na cestě k Plutu, nebo Voyager 1 na cestě do hlubokého vesmíru, sondě se díky tomu podařilo překonat v roce 2012 Heliosféru. Elektřina se z něj získává pomocí radioizotopových termoelektrických generátorů neboli RTG.
Reference
- ↑ Zpracování kyseliny dusičné. arq.lanl.gov. Laboratoř Los Alamos. /AQarchive/3rdQuarter08/page3.shtml Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid plutoničitý na Wikimedia Commons
