Oxid ceričitý

Oxid ceričitý
Obecné
Systematický název	Oxid ceričitý
Anglický název	Cerium(IV) oxide
Německý název	Cer(IV)-oxid
Sumární vzorec	CeO2
Vzhled	Bílá až bledě žlutá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1306-38-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	172,12 g/mol
Teplota tání	2 650 °C (přibližně)
Teplota varu	? °C
Hustota	7,3 g/cm3 7,132 g/cm3, (23 °C)
Rozpustnost ve vodě	Nerozpustný, rozpustný v silných kyselinách
Měrná magnetická susceptibilita	1,9×10−6 cm3g−1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová
Hrana krystalové mřížky	a=541,1 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 083,3 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	77,9 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 025 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,358 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 GHS08 [1] Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid ceričitý je žlutobílý prášek s chemickým vzorcem CeO₂. Je používán v keramice, pro výrobu broušeného skla a pro zvýšení citlivosti fotosenzitivního skla. Také se používá při jemném leštění optických prvků. Cer se používá pro samočinné čištění stěn pecí jako uhlovodíkový katalyzátor během vysoké teploty čisticího procesu.^[zdroj?]

Oxid ceričitý velmi účinně vstřebává ultrafialové záření, zatímco je průhledný pro viditelné světlo. Mohl by proto nahradit oxid zirkoničitý a oxid titaničitý jako účinné složky v opalovacích krémech, pokud by měl nižší fotokatalickou aktivitu. Nicméně tyto tepelné katalytické vlastnosti mohou být sníženy pokrytím částic amorfním oxidem křemičitým nebo nitridem boritým.

Oxid ceričitý je mírně hygroskopický (pohlcuje vlhkost) a je schopen vázat malá množství oxidu uhličitého z atmosféry.

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid ceričitý na Wikimedia Commons

Zdroj