Outeniqua (A302)
Outeniqua (A302)
| |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | bojová podpůrná loď |
| Číslo trupu | A 302 |
| Spuštěna na vodu | 9. září 1991 |
| Uvedena do služby |
duben 1992 (Juvent) 8. června 1993 (Outeniqua) |
| Osud | vyřazena 2004 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 21 025 t (plný) |
| Délka | 166,3 m |
| Šířka | 22,6 m |
| Ponor | 9 m |
| Pohon | 1 diesel 13 060 kW |
| Rychlost | 17 uzlů |
| Posádka | 126 |
| Výzbroj | 2× 20mm kanón 6× 12,7mm kulomet |
| Letadla | 2× Atlas Oryx |
Outeniqua (A302) byla bojová podpůrná loď provozovaná v letech 1993–2004 jihoafrickým námořnictvem. Byla jeho největší zásobovací lodí a ledoborcem.[1] Jejím hlavním úkolem byla zásobovací podpora pozemních operací, podpora operací v Antarktidě, zásobování jiných lodí a mise SAR.[2]Outeniqua byla ze služby vyřazena 30. července 2004.[1]
Pozadí vzniku
Plavidlo bylo postaveno ukrajinskou loděnicí v Chersonu jako arktická zásobovací loď.[2] Na vodu bylo spuštěno 6. září 1991 jako Aleksandr Sledzjuk. Do služby vstoupila v dubnu 1992 pod novým jménem Juvent. Následně plavidlo 26. února 1993 zakoupila Jihoafrická republika a 8. června 1993 jej zařadila do svého námořnictva jako Outeniqua (A302).[1]
Konstrukce
Plavidlo mělo zesílený trup, umožňujícím plavbu ledovým polem s až 1 metr silným ledem rychlostí 2 uzlů. Roku 1994 bylo vyzbrojeno, upraveno pro provoz vrtulníků Oryx a vybaveno pro zásobování jiných lodí na otevřeném moři. Další dílčí modernizace proběhly i v dalších letech.[2]
Outeniqua mohla přepravovat až 600 vojáků a 10 vozidel, jejichž přepravu zajišťovaly čtyři vyloďovací čluny Delta 80 kategorie LCU a dva vrtulníky Atlas Oryx, operující z přistávací plochy na zádi (loď byla vybavena hangárem). K manipulaci s nákladem sloužily čtyři jeřáby. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 20mm kanóny a šesti 12,7mm kulomety. Pohonný systém tvořil jeden diesel o výkonu 13 060 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů.[2]
Operační služba
V květnu 1997 se na palubě Outeniqua kotvící v Pointe-Noire v Kongu uskutečnily mírové rozhovory, které pomohly ukončit první válku v Kongu.[1]
Ve druhé polovině 90. let plavidlo zásobovalo jihoarfickou základnu SANAE IV v Antarktidě.[1]
Reference
Literatura
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Outeniqua na Wikimedia Commons
