Otto Planetta

Otto Planetta
Třicetipětiletý Otto Planetta
Třicetipětiletý Otto Planetta
Narození 2. srpna 1899
Vyškov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. července 1934 (ve věku 34 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtí oběšení
Povolání politik
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Planetta (2. srpna 1899, Vyškov[1]31. července 1934 Vídeň) byl rakouský nacista, příslušník Heimwehru a oddílů SS, známý zejména jako atentátník, který zavraždil rakouského kancléře Engelberta Dollfusse.

Život

Narodil se v moravském Vyškově Tomáši Planettovi (původem Maďar) a místní rodačce Nepomuceně Langové. Těsně po jeho narození se rodina odstěhovala do Rakouska. V sedmnácti letech Otto vstoupil do armády a bojoval v první světové válce. Po jejím skončení pokračoval ve vojenské kariéře u rakouského Heimwehru. V devatenácti letech již sympatizoval s nacismem. To ho přivedlo do řad NSDAP a v roce 1929 do řad SS. Dne 25. července 1934 se zúčastnil neúspěšného nacionálně socialistického pokusu o puč, během něhož při přepadu rakouského kancléřství dvěma ranami z revolveru zastřelil rakouského kancléře Engelberta Dollfusse. Po odzbrojení nacistů byl spolu s Franzem Holzweberem 30. července 1934 postaven před zvláštní vojenský soud, jemuž předsedal plukovník Franz Kubin. Státním zástupcem byl dr. Tuppy, Planettovými obhájci dr. Emanuel Braunegg (ex offo) a dr. Erich Führer. Následujícího dne byl vynesen rozsudek, jímž byl Planetta shledán vinným zločinem velezrady a vraždy a, společně s Franzem Holzweberem, vinným zločinem velezrady, odsouzen k smrti provazem.[2]Popraveni byli na dvoře zemského soudu ve Vídni 31. července 1934 po 16. hodině.

Reference

  1. Actapublica - Matriční záznam o narození a křtu [online]. Brno: Moravský zemský archiv Brno [cit. 2016-02-25]. Dostupné online. 
  2. Pučisté před vojenským soudem. Národní listy. 31.7.1934, roč. 74, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj