Ostnák lotosový

Jak číst taxoboxOstnák lotosový
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák lotosový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď ostnákovití (Jacanidae)
Rod ostnák (Irediparra)
Mathews, 1911
Binomické jméno
Irediparra gallinacea
(Temminck, 1828)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnák lotosový (Irediparra gallinacea) je druh dlouhokřídlého ptáka z čeledi ostnákovití, který se jako jediný zástupce ostnáků vyskytuje v Australasii. Řadí se do monotypického rodu Irediparra.

Systematika

Druh formálně popsal nizozemský přírodovědec Coenraad Jacob Temminck v roce 1828. Nerozeznávají se žádné poddruhy.[2] Druhové jméno gallinacea pochází z latinského gallina („slepice“) a gallus („kohout“).[3]

Výskyt

Jedná se o jediného zástupce čeledi ostnákovitých, který se vyskytuje v Australasii.[4] Areál rozšíření druhu zasahuje od severní Austrálie přes Novou Guineu po jihovýchodní Borneo, Sulawesi, Malé Sundy a Mindanao.[2]

Popis

Ostnáko lotosový, za povšimnutí stojí extrémně dlouhé prsty

Korunka a šíje jsou černé, zatímco tváře, přední a postranní krk jsou zlatavě žluté, která na tvářích, hrdle a bradě přechází do bílé. Od oka k bázi spodního zobáku se táhne černý proužek. Horní čelist je leskle černá, ta spodní je olivově hnědá.[5] Někde od té poloviny zobáku, která je blíže k tělu, vyrůstá nápadný velký růžový, červený či žlutý laločnatý hřebínek, který až převyšuje vrchol hlavy. Hruď, ocas a letky jsou černé, hřbet a svrchní krovky jsou olivově hnědé. Břicho je bílé. Oči jsou žluté, nohy olivově zelené. Nohy jsou dlouhé a prsty vzhledem k tělu dosahují až extrémní délky; zadní prst může měřit až 75 mm.[6] Samec i samice si jsou velmi podobní, avšak samice je mnohem větší než samec. Zatímco samec dorůstá ke 20 cm, samice až k 27 cm.[5]

Biologie

Stanoviště ostnáka lotosového představují sladkovodní jezera a rybníky, občas stojaté vody řek jako jsou slepá ramena. Důležitá je pro ostnáka hlavně přítomnost vodních rostlin. Nelétá příliš často; let využívá hlavně k přeletu mezi vodními plochami či vegetací. Jedná se o stálý druh, který se převážně vyskytuje samostatně nebo v páru.[4] Díky extrémně prodlouženému zadnímu prstů může ostnák rozložit svou váhu a pohybovat se po vodních rostlinách jako jsou lotosy.[6] V případě zvětření nebezpečí zamrzne i na několik minut.[5] Živí se převážně vodními rostlinami včetně semen a vodním hmyzem,[7] které sbírá procházením vodní vegetací nebo z okrajů vodních ploch.[6] Hlasově se projevuje pronikavým nervózně znějícím trylkem. V letu vydává cvrlikavý až švitořivý zvuk.[5]

Hnízdění

Jedná se o polyandrní druh. Samice zabírá a brání poměrně velká teritoria, na kterých různí samci staví hnízda. Samice poté naklade do několika z hnízd snůšku, kdy každá z nich čítá 2–4 vejce. Inkubaci i výchovu mláďat zajišťuje samec. Ostnák má zvláštně uzpůsobené křídlo, které může složit dále od těla, čímž vznikne jakási vzduchová kapsa, ve které v případě nebezpečí může nosit svého potomka.[5] Ptáčata se mohou schovat před predátory potopením pod list vodní rostliny, přičemž z vody vystrkují jen zobák s nosními dírkami pro zajištění dýchání.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List 13.2, 2023 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 170. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 40, 217. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e GEERING, Andrew; AGNEW, Lindsay; HARDING, Sandra. Shorebirds of Australia. Collingwood, Vic: CSIRO, 2007. ISBN 978-0-643-09226-6. S. 188. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 186. (anglicky) 
  7. ↑ DOSTINE, P.L.; MORTON, S.R. Seasonal Abundance and Diet of the Comb-crested Jacana Irediparra gallinacea in the Tropical Northern Territory. Emu - Austral Ornithology. 2000-11, roč. 100, čís. 4, s. 299–311. Dostupné online [cit. 2023-10-27]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU9833. (anglicky) 

Literatura

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 348. (anglicky) 
  • SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. 

Externí odkazy

Zdroj