Osljabja

	Osljabja opouští přístav Bizerte ve francouzském Tunisku, 1903
Základní údaje
Typ	predreadnought
Třída	Peresvet
Uživatelé	ruské carské námořnictvo
Jméno podle	Rodion Osljabja
Zahájení stavby	21. listopadu 1895
Spuštěna na vodu	8. listopadu a 1898
Uvedena do služby	1903
Osud	Potopena v bitvě u Cušimy roku 1905
Cena	11 340 000 rublů
Takticko-technická data
Výtlak	14 639 t
Délka	132,4 m
Šířka	21,8 m
Ponor	8,0 m
Pohon	30 kotlů Belleville, 3 parní stroje s trojčitou expanzí; 3 lodní šrouby; 14 500 ihp (10 813 kW)
Palivo	uhlí
Rychlost	18 uzlů (33 km/h; 21 mph)
Dosah	6 200 nám. mil (11 500 km; 7 100 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph)
Posádka	27 důstojníků; 744 námořníků
Pancíř	102–229 mm pás; 51–76 mm paluba; 229 mm věže
Výzbroj	4× kanón ráže 254 mm (2×2); 11× 152mm kanón; 20× 75mm kanón ; 20× 47mm kanón ; 8× 37mm kanón ; 5× 381mm torpédomet; 45 min
Operační nasazení
Nasazení	Rusko-japonská válka

Osljabja (rusky Ослябя) byla druhá ze tří bitevních lodí třídy Peresvet postavených pro ruské carské námořnictvo v 90. letech 19. století, ačkoli zpoždění stavby způsobilo, že byla dokončena jako poslední. Loď byla součástí druhé tichomořské eskadry vyslané na Dálný východ během rusko-japonské války v letech 1904–05 a sloužila jako vlajková loď kontradmirála barona Dmitrije von Fölkersama. Osljabja byla potopena 27. května 1905 v bitvě u Cušimy a stala se první "ocelovou" bitevní lodí, která byla potopena samotnou námořní palbou.^[1] Zdroje se liší v přesném počtu obětí, ale více než polovina její posádky klesla ke dnu s lodí.