Orta

Orta
Poloha
Světadíl Evropa
Stát ItálieItálie Itálie
Region PiemontPiemont Piemont
Provincie Verbano-Cusio-Ossola, Novara
Obec Omegna, Nonio,
Pettenasco, Miasino, Orta San Giulio, Gozzano, San Maurizio d'Opaglio, Pella
Orta (Itálie)
Zeměpisné souřadnice 45°48′35″ s. š., 8°23′47″ v. d.
Rozměry
Rozloha 18,2 km²
Délka 13,4 km
Šířka 2,5 km
Objem 1,24 km³
Povodí 116 km²
Max. hloubka 144 m
Prům. hloubka 70,9 m
Ostatní
Nadm. výška 290 m n. m.
Pobřeží 33,5
Odtok vody Strona
Ostrovy Isla San Giulio
Sídla Gozzano
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orta (italsky Lago d’Orta nebo Cusio) je jezero v Piemontu v severní Itálii. Leží západně od Lago Maggiore v provinciích Verbano-Cusio-Ossola a Novara v nadmořské výšce 290 m. Jezero je 13,4 km dlouhé, 2,5 km široké, jeho maximální hloubka je 143 m a má rozlohu 18,2 km².

Pobřeží

Klima je mírné a pobřeží je obzvlášť malebné. Na východě je od Lago Maggiore oddělené hřebenem Mottarone a na západě je oddělené horským řetězem od údolí řeky Sésia.

Ostrov

Na jezeře je malý ostrov, který se jmenuje Isola San Giulio podle řeckého diakona Julia.

Vodní režim

Je to jediné severoitalské jezero, které nemá odtok na jih. Na sever z něj odtéká řeka Strona (povodí Lago Maggiore).

Historie a pověsti

Kraj v okolí jezera byl osídlen již v prehistorických časech kmeny ze střední Evropy Galy a Kelty. Kolonizace Římany byla pomalá a namáhavá a byla dokončena v dobách Římské říše.

Na konci 4. století sem bylo přineseno křesťanství. Řečtí bratři Julius a Julian z Aiginy přišli do kraje a zničili ve shodě s císařem Theodosius všechny pohanské chrámy a zřizovali svoje místní kostely.

Když bylo postaveno 99 kostelů, chtěli postavit stý a v něm uspořádat pohřeb. Julius nechal svého bratra s Gozzanu u jižního břehu jezera a vypravil se na sever. Jeho cílem byl malý neobydlený ostrov na jezeře, kde žili hadi a draci. Rozložil svůj plášť na jezero a dosáhl ostrova, zahnal hady a draky a postavil stý kostel na právě na místě, kde stojí bazilika San Giulio. V roce 392 zde byl pohřben.

V roce 575 Langobardi Říši rozdělili na vévodství. Mimulf byl místní vévoda a ten pověřil region ochranou před Franky. Když poté Frankové stejně překročili Simplon byl Mimulf z Agilulfu popraven.

V roce 773 byla Riviéra San Giulio přiděleno biskupovi z Novary.

V roce 957 byl ostrov poprvé dobýván. Císař Otto I. dobýval ostrov, na kterém se nacházela královna Willa, která se vzdala po dvou měsících. Daroval jí život a dovolil dostihnout jejího muže na hradě S. Leo. Během obléhání se na ostrově narodil Guglielmo da Volpiano, pozdější opat z Dijonu.

Přibližně 1000 let zůstala Riviéra San Giulio v majetku biskupů z Novary. Byl téměř jako nezávislý stát s vlastními zákony a vládou biskupy jmenovanými zámeckými pány. Jednotlivé obce měly velkou autonomii.

V roce 1861 byla Riviera přidělena italskému království.

Místa na břehu

Gozzano, Orta San Giulio, Pettenasco, Omegna, Madonna del Sasso, Pella

Místa v okolí

Armeno, Ameno, Nonio, Cesara, Arola, Bolzano Novarese

Externí odkazy

Zdroj