Orit Farkaš-Hakohen

Orit Farkaš-Hakohen
אורית פרקש-הכהן
Orit Farkash-Hacohen
29. ministryně vědy a technologie
Úřadující
Ve funkci od:
13. června 2021
Prezident Re'uven Rivlin a Jicchak Herzog
Předseda vlády Naftali Bennett
Předchůdce Jizhar Šaj
22. ministryně turismu
Ve funkci:
14. října 2020 – 13. června 2021
Prezident Re'uven Rivlin
Předseda vlády Benjamin Netanjahu
Předchůdce Asaf Zamir
Nástupce Jo'el Razvozov
7. ministryně pro strategické záležitosti
Ve funkci:
17. května 2020 – 30. listopadu 2020
Prezident Re'uven Rivlin
Předseda vlády Benjamin Netanjahu
Předchůdce Gil'ad Erdan
Nástupce Michael Biton
Stranická příslušnost
Členství Kachol lavan
Narození 29. prosince 1970 (53 let)
Petach Tikva
IzraelIzrael Izrael
Alma mater Hebrejská univerzita v Jeruzalémě
Harvardova univerzita
Profese advokátka, právnička, politička
Commons Orit Farkash-Hacohen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orit Farkaš-Hakohen (hebrejsky אורית פרקש-הכהן‎, anglicky Orit Farkash-Hacohen; * 29. prosince 1970 Petach Tikva, Izrael) je izraelská politička a právnička, která od 13. června 2021 zastává funkci ministryně vědy a technologie. V minulosti působila jako ministryně pro strategické záležitosti a ministryně turismu, poslankyně Knesetu za stranu Kachol lavan a předsedkyně energetického úřadu.

Životopis

Farkaš-Hakohen se narodila v Petach Tikvě do rodiny rumunského přistěhovalce Michaela Farkaše a polské přistěhovalkyně Šošany Farkaš (rozené Messenberg). Vyrůstala v Ašdodu a navštěvovala školu v Kfar Saba. Národní vojenskou službu absolvovala v nemocnici Ša'arej cedek v Jeruzalémě. Po ukončení národní vojenské služby vystudovala právnickou fakultu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Po praxi u okresního a vrchního soudu, kde ji zaučovala Dalia Dorner, pracovala v advokátní kanceláři E.S. Shimron, I. Molho, Persky & Co. Po pěti letech odešla pracovat do antimonopolního úřadu a stala se hlavou týmu pro řešení sporů.

V roce 2003 se stala právním poradcem energetického úřadu. V letech 2006–2007 navštěvovala Harvardovu univerzitu, kde v rámci programu Wexner Foundation zaměřujícího se na rozvoj veřejných činitelů v Izraeli získala magisterský titul v oblasti veřejné správy.[1] V září 2011 byla jmenována dočasnou předsedkyní energetického úřadu[2] a v březnu 2012 byla jmenována stálou předsedkyní. V srpnu 2015 bylo oznámeno, že byla sociálně-ekonomickým kabinetem sesazena z funkce předsedkyně na základě požadavku premiéra Benjamina Netanjahua a ministra energetiky a vodních zdrojů Juvala Steinitze.[3] Její funkční období v čele energetického úřadu skončilo na konci téhož roku.

Politická kariéra

V roce 2019 vstoupila do strany Chosen le-Jisra'el vedené bývalým náčelníkem Generálního štábu Izraelských obranných sil Binjaminem Gancem. Poté, co se strana stala součástí aliance Kachol lavan pro volby do Knesetu v dubnu 2019, získala patnácté místo na společné kandidátce[4] a byla zvolena do Knesetu, protože aliance získala celkem 35 křesel. Znovu byla zvolena v září 2019 a v březnu 2020.

Dne 17. května 2020 byla v rámci 35. vlády jmenována ministryní pro strategické záležitosti.[5] Dne 2. října, po odstoupení ministra Asafa Zamira z vlády, bylo rozhodnuto, že ho nahradí ve funkci ministra turismu a odstoupí z Knesetu.[6][7][8] Dne 30. listopadu ukončila své působení ve funkci ministryně pro strategické záležitosti.

V září 2020 se rozhodla vyčlenit finanční prostředky, z nichž by se podle plánu financovalo zpřístupnění Jeskyně patriarchů v Hebronu pro zdravotně postižené.[9]

Její úřad nabídl vládě řádný odborný model, podle kterého by mohla v budoucnu rozhodovat o schválení zahraničních investic do konkrétní infrastruktury.[10]Ministerstvo obrany tuto nabídku přijalo a Šin bet se podílel na vývoji tohoto modelu.

Ministerstvo turismu stanovilo, že 400 hotelů obdrží od ministerstva granty v celkové výši 60 milionů nových izraelských šekelů v první ze tří fází.[11]

Ve volbách do Knesetu v roce 2021 se umístila na pátém místě kandidátní listiny (strana získala celkem 8 křesel).[12]

Po ustanovení 36. vlády byla jmenována ministryní vědy a technologie.

Její úřad propagoval fond na podporu akademické sféry a začínajících podniků.[13]

Osobní život

Farkaš-Hakohen je vdaná za Odeda Hakohena a mají čtyři děti. Rodina žije v Jeruzalémě. Její sestra Inbar Weiss působí jako městská inženýrka v Bejt Šemeš.

Vybrané publikace

  • Facing a Gas Monopoly: The Power Game [online]. Harvardova univerzita [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  • Social Media Giants: Free Speech Is Not Hate Speech | Opinion [online]. NewsWeek, 2020-07-22 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  • UAE-Israel partnership will advance peace in Middle East [online]. GulfNews, 2020-09-22 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Orit Farkash-Hacohen na anglické Wikipedii a אורית פרקש-הכהן‎ na hebrejské Wikipedii.

Související články

  1. ↑ בוגרי תכנית העמיתים [online]. Wexner Foundation [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. ↑ BAR-ELI, Avi. אורית פרקש-הכהן מונתה ליו"רית הזמנית של רשות החשמל [online]. TheMarker, 2011-09-26 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ BAR-ELI, Avi. פרסום ראשון | נקמת הגז: נתניהו ושטייניץ הדיחו את יו"ר רשות החשמל, אורית פרקש-הכהן [online]. TheMarker, 2015-08-05 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ 2019 Blue and White list [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ LEVINSON, Chaim; LIS, Jonathan. After Year of Deadlock and Days of Delays, Knesset Swears in New Israeli Government [online]. Ha'arec, 2020-05-17 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Strategic Affairs Minister Orit Farkash-Hacohen resigns from Knesset [online]. The Jerusalem Post, 2020-10-04 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ שר התיירות אסף זמיר התפטר מהממשלה: "אין לי אמון בנתניהו, אני חרד למדינה" [online]. Walla!, 2020-02-10 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ STAFF, TOI. Farkash-Hacohen tapped as tourism minister after Za [online]. The Times of Israel, 2020-10-02 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ שרת התיירות פרקש-הכהן הורתה לשחרר את הכסף לשיפוץ מערת המכפלה [online]. Aruc ševa [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ מודל "רמזור" ומידור ראש הממשלה: התוכנית שתגן על התשתיות הרגישות מהכסף של סין ודובאי [online]. The Marker [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ 400 בתי מלון יקבלו מענקים בהיקף כולל של 60 מיליון שקל ממשרד התיירות [online]. Globes [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ כחול לבן בראשות בני גנץ [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ "משחררים" את הידע: קרן של משרד המדע תתמוך בסטארט-אפים באקדמיה [online]. TheMarker [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj