Orientální roler

Orientální roler
Orientální rejdič, grizzly
Orientální rejdič, grizzly
Základní informace
Země původu Malá Asie
Využití sportovní holubářství
okrasné plemeno
Stupeň prošlechtění ušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec střední
Klasifikace a standard
Plemenná skupina rejdiči
multimediální obsah v kategorii na Commons

Orientální roler je plemeno holuba domácího typické svým akrobatickým letem. Patří mezi nadanější válivé rejdiče,[1] za letu provádí jednotlivé i opakované přemety vzad, přičemž po šňůře padá k zemi. Je to středně velký holub se zdviženým ocasem a pokleslými křídly. Zvláštností je, že mu chybí kostrční žláza.[2]

Plemeno je chováno ve dvou chovných směrech: sportovním a výstavním. Sportovní orientální roleři jsou chováni pro závody akrobatických rejdičů, při kterých je vypuštěno hejno ptáků a hodnotí se počet přemetů během dvaceti minut.

Zvláště výstavní orientální roler se může řadit do skupiny tzv. postavových rejdičů, se kterými má mnoho společných znaků, především vztyčený ocas a křídla nesená pod ocasem. Hlava orientálního rolera je kulatá, s mírně vyklenutým čelem, vždy bez chocholky. Oči jsou perlové, obkroužené nevýraznými obočnicemi. Zobák je středně dlouhý. Ocas orientálního rolera je tvořen minimálně 14 a nejvíce 18 rýdovacími pery, žádoucím znakem jsou tzv. dvojpera.[2] Většinou je bezrousý, ale může být i punčoškatý nebo může mít krátké rousky. Původní typickou barvou opeření byla tzv. mandlová barva. V současnosti je uznaných barevných rázů orientálních rolerů mnoho, nejrozšířenější jsou roleři pruhoví a kapratí v červené barevné řadě a tmaváci v černé, stříbřité, červené i žluté barvě, recesivně červení a žlutí, tygři, již zmínění mandloví, stříkaní a bílí.[2]

V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi rejdiče a to pod číslem 0850.

Galerie

  • Mandlový orientální roler
    Mandlový orientální roler
  • Orientální roler modrý pruhový
    Orientální roler modrý pruhový
  • Orientální roler červený
    Orientální roler červený

Odkazy

Reference

  1. ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Sportovně letový směr, s. 214. 
  2. ↑ a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Orientální roler, s. 58. 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 

Externí odkazy

Zdroj