Opičí maso

Opičí maso je maso a další jedlé části získané z opic a patří mezi tzv. maso z buše. Konzumace opičího masa lidmi byla historicky zaznamenána v mnoha částech světa, včetně několika afrických a asijských zemí. Konzumace opičího masa byla hlášena i z některých míst ležících v Evropě a Americe.^[1]

Konzumace opičího masa může být škodlivá pro zdraví. Studie zveřejněná v srpnu 1992 v časopise Journal of Tropical Medicine Hygiene uvádí devět případů salmonelózy připisovaných konzumaci opičího masa.^[2] Vzhledem k tomu, že lidská genetická výbava je podobná genetické výbavě opic, jsou lidé také náchylní k opičím nemocem a virům, které mohou být v opičím mase přítomny.^[3]

Podle dokumentu z roku 2014, který natočila Vice News, v Libérii kvete obchod s opičím masem. Místní obyvatelé ho popisují jako chuťově nasládlé a nezajímá je riziko nákazy virem ebola, které je v Africe s konzumací opičího masa spojováno.^[4]

Obyvatelé Konžské republiky považují opičí maso za "běžnou pochoutku" a "něco, co musí člověk ochutnat". Běžně se zde opičí maso prodává grilované, vařené nebo smažené. Mrtvoly opic jsou zde vysoce ceněny a jejich cena se pohybuje mezi 20 až 40 tisíci CFA. Reportér Nairobi News, který v roce 2015 přinášel reportáže z Afrických her konaných v Brazzaville, poznamenal, že "místní obyvatelé se perou" o opičí maso, ale maso jiných primátů, jako jsou paviáni a šimpanzi, už tolik oblíbené není.^[5] Dokonce guaréza Waldronové byla údajně kvůli masu v roce 2001 vyhubena.^[6]

V Kamerunu přibližně 80 procent konzumovaného masa patří k tzv. masu z buše. Maso z opic a lidoopů je zde ceněno pro svou údajnou šťavnatost a každý rok je pro nelegální trh s masem zabito přibližně tři tisíce goril.^[7]

Ve Středoafrické republice, kde místní obyvatelstvo často trápí hlad, je konzumace opičího masa legální a populární.

Konzumace opičího masa je příznačná i pro příslušníky kmene Bari, jehož členové vnímají konzumaci opičího masa jako "hranici mezi sebou a nepůvodními obyvateli". V 21. století se však někteří členové kmene tomuto zvyku vyhýbají, protože opice vypadají podobně jako lidé.^[8]

V roce 2007 informovaly The New York Times o několika zaznamenaných případech dovozu opičího masa do USA, které bylo označeno jako maso pocházející z jiných zvířat.^[9] Dovoz tzv. masa z buše je však do USA nelegální. Opičí maso odhalené na hranicích celníky je zabaveno a zničeno. Za dovoz opičího masa navíc může být uložena pokuta 250 tisíc amerických dolarů.

Pokrmy z opic rodu Ateles jsou oblíbené mezi domorodci žijícími v jižním Mexiku. Loví se zde po celý rok, přestože je jejich lov v období od 1. března do 31. října zákonem zakázán.^[10] Ještě ve 20. století byla konzumace populární v oblasti Los Tuxtlas ve státě Veracruz. S rostoucí konzumací masa, začala populace opic v této oblasti klesat a opičí maso se stalo méně dostupným.^[11]

Domorodý kmen z Amazonie, Marubo, je známý tím, že připravuje polévky z masa tapírů, jelenů a také opic.

V roce 2016 proběhla v Kambodži razie na trhu ve Stung Trengu, která vedla k zabavení dvou kilogramů sušeného opičího masa.^[12]

V Číně je opičí maso tradičně považováno za "ceněnou pochoutku" a věří se, že jeho konzumace má léčivé účinky. Počátkem roku 1934 byla v Kuang-tungu zakázána konzumace opičího masa i opičích mozečků. Podle tohoto nařízení "mají opice mnoho lidských vlastností a také značnou inteligenci, a proto by měly být chráněny".^[13] Toto nařízení údajně vydal Čchen Ťi-tchang.^[14]

V dubnu 2014 se virálně rozšířila fotografie z indického státu Čhattísgarh, která zobrazovala "stovky" opic určených ke konzumaci. Navzdory pobouření aktivistů za ochranu zvířat však vládní úředníci problém nijak neřešili a naopak se k fotografii vyjádřili skepticky, protože na většině území Indie jsou opice západně od Siliguri posvátné.^[15]

Většina obyvatel Indonésie jsou muslimové, kteří opičí maso nekonzumují. Na Sulawesi však žijí Minahasanové, nemuslimská menšina, kteří toto maso konzumují a maso z makaků chocholatých považují za delikatesu.^[16][17]

V některých oblastech Japonska bývalo opičí maso tradičně považováno za pochoutku, ale v 21. století je jeho konzumace extrémně vzácná. Naganské přísloví praví: "Nekrm svou ženu podzimní opicí, to by znamenalo plýtvat lahodnou pochoutkou." Říká se, že konzumace opičího masa přináší nespočet zdravotních výhod a například japonské ženy údajně konzumovaly opičí maso po porodu, aby opět získaly energii.^[18]

V září 2015 byl ve vietnamské restauraci ve Vũ Quangu zabit langur duk. Zdechlina byla údajně prodána za dva miliony vietnamských dongů.^[19]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monkey meat na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Opičí maso na Wikimedia Commons

Zdroj