Okoun říční
 Okoun říční | |
|---|---|
 Okoun říční
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída |
ryby (Osteichthyes) |
| Třída |
paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád |
ostnoploutví (Perciformes) |
| Čeleď |
okounovití (Percidae) |
| Rod |
okoun (Perca) |
| Binomické jméno | |
|
Perca fluviatilis Linné, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Okoun říční (Perca fluviatilis; Linné, 1758) je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi okounovitých (Percidae), V ČR má od roku 2017 dobu hájení. Lov je povolen od 16. 6. do 31. 12. V České republice byl tento druh velice hojně rozšířen.
Popis
Tělo je poměrně vysoké. Na hřbetě se nacházejí dvě samostatné hřbetní ploutve. V první se nachází 23–17 tvrdých paprsků, ve druhé 1–2 tvrdé a 13–16 měkkých paprsků. Břišní, řitní a ocasní ploutve mají obvykle načervenalý nádech. Ústa jsou tzv. koncová. Šupiny jsou drobné, ostré a ktenoidní. Na bocích jsou výrazné tmavé příčné pruhy. Dorůstá do maximální délky okolo 50 cm (velmi výjimečně může dorůst až přes 60 cm a hmotností okolo 6 kg), tam kde se mu nedaří dobře třít nebo je na něj silný proud nebo velký tlak ostatních dravců a nedostatek přirozených úkrytů, obvykle tvoří zakrslé formy. Nejvyšší uváděná hmotnost činí 4,820 kg.[2]
Výskyt
Obývá stojaté i tekoucí vody. Je rozšířen prakticky v celém mírném pásu Evropy, vyskytuje se i v Asii. Tento okoun se aklimatizoval například i v Austrálii, Jižní Africe či na Novém Zélandu.
Potrava
Okoun patří mezi říční predátory. Tvoří hejna, v nichž napadá menší, či nemocné ryby, někdy taky stejného druhu. Jeho hlavní potravu tvoří živočišná složka zejména bezobratlí a rybí potěr.
Sportovní rybáři loví tradičně okouny na dešťovky, moučné, či bílé červy. Velice oblíben je pak také lov na přívlač (tj. na woblery, třpytky, twistery, či gumové nástrahy)[3]. Jeho záběry bývají velice prudké.
Rozmnožování
Tření probíhá od března do června, při teplotě vody okolo 8 °C. Samice klade jikry na vodní rostliny nebo jiné potopené předměty. Jikry jsou spojeny do větších provazcovitých útvarů. Okoun říční stejně jako jeho poddruh okoun žlutý má jikry spojené v dlouhých pásech, které se snadno zachytí na kamenech a spadaných větvích v mělkých a pomalu tekoucích vodách. Samci pohlavně dospívají v 1-2 letech, samice ve 2-4 letech.
Plůdek okouna říčního se po vylíhnutí přesouvá z litorálu na volnou vodu, kde se živí zooplanktonem, přičemž byly zjištěny dvě strategie výskytu na volné vodě, a to epipelagický a batypelagický. Bylo provedeno několik výzkumů za účelem zjistit, zda jsou tyto strategie podmíněny na základě genetické odlišnosti populací, ale bylo zjištěno, že zde hrají roli hlavně faktory jako teplota vody, predace a konkurence.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ LUNA, Susan M.; BAILLY, Nicolas. Perca fluviatilis, European Perch [online]. FishBase.org [cit. 2009-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TOMÁŠ., Rozsypal,. Okoun : pruhovaný bandita. 1. vyd. vyd. Plzeň: Fraus 148 s. ISBN 9788072386697. OCLC 228501769
Literatura
- TEROFAL, Fritz; MILITZ, Claus. Sladkovodní ryby. Praha: Ikar, 1997. ISBN 80-7202-140-0.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu okoun říční na Wikimedia Commons
- Taxon Perca fluviatilis ve Wikidruzích
- Okoun říční v atlasu ryb na CHYTEJ.cz
- Okoun říční – Naše Ryby
- Okoun říční – atlas ryb on-line Archivováno 25. 1. 2018 na Wayback Machine.
- Okoun říční – Aktivní rybolov
