Ohňovec obecný

Jak číst taxoboxOhňovec obecný
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Podkmen (Agaricomycotina)
Třída stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád kožovkotvaré (Hymenochaetales)
Čeleď kožovkovité (Hymenochaetaceae)
Binomické jméno
Phellinus igniarius
Quél.; 1886
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) je houba z čeledě kožovkovité (Hymenochaetaceae) řádu kožovkotvaré (Hymenochaetales). Plodnice není jedlá, je velmi tuhá. Ohňovce patří mezi nebezpečné parazity způsobující úhyn dřevin.

EPPO kód

PHELIG [1]

Synonyma patogena

Vědecké názvy

Podle EPPO je pro patogena s označením ohňovec obecný (Phellinus igniarius) používáno více rozdílných názvů, například Polyporus igniarius nebo Fomes igniarius. [1]

České názvy

Podle biolib.cz je pro patogena s označením ohňovec obecný (Phellinus igniarius) používáno více rozdílných názvů, například choroš ohňový, nebo ohňovec ohňový.[2]

Zeměpisné rozšíření

Evropa, Severní Amerika, Asie, Kanárské ostrovy.[3] Je uváděno, že rozšířen po celé Severní polokouli.

Výskyt v Evropě

Zejména severské země.

Ohňovec v Tůních u Hájské

Výskyt v Česku

Běžný druh.

Popis

Víceletá plodnice, v mládí polokulovitá, boulovitá nebo hlízovitá, později kopytovitá až konzolovitá, tmavě hnědé až šedavěčerné, 5–25 cm v průměru, rourky rezavě hnědé. Mladé plodnice vyrůstají sametovým povrchem, staré plodnice mají políčkovitě rozpraskaný povrch, dužnina je velmi tvrdá, sytě hnědé barvy, v místě po odlomených plodnicích vyrůstá žlutavěokrové mycelium.[2][4] Výtrusný prach je bílý.[5]

Hostitel

Preferuje vrby, hostitelem je i topol[5], jabloň, hrušeň, třešeň, jeřáb, bříza, habr.[2] Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin od Biocont Laboratory (Ch. Tomiczek) uvádí jako hostitele i jehličnaté dřeviny, bez bližší specifikace druhu .[L 1]

Příznaky

Plodnice na kmeni a silnějších větvích, bílá hniloba rychle pronikající celým kmenem.[4]

Možnost záměny

Význam

Z hospodářského hlediska je to jeden z nejškodlivějších parazitů listnatých lesů. Patogen proniká rychle kmenem. Způsobuje intenzivní hnilobu dřeva živých stromů. Plodnice jsou nejedlé.[5] Podle některých informací byly plodnice indiány v Severní Americe užívány s tabákem.[6] Jiný zdroj uvádí, že eskymáci na Aljašce popel z plodnic přidávali pro posílení chuti do tabáku. [7]

Ekologie

Celoročně v zahradách, v lesích, parcích a stromořadích, zřejmě nejčastější v měkkých luzích na vrbách.[2] Významnou úlohu při přenosu houby hraje u některých hostitelů datel rudohrdlý (Sphyrapicus varius), který si staví hnízda v kmenech dřevin. [L 2][L 3]

Ochrana

Vyloučení poranění kmene a větví.[L 1]

Odkazy

Literatura

  1. ↑ a b TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 
  2. ↑ Heinz Butin, D. Lonsdale: Tree diseases and disorders: causes, biology, and control in forest and amenity trees. Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-854932-6, S. 165.
  3. ↑ Richard N. Conner: Woodpecker Dependence on Trees Infected by Fungal Heart Rots. In: The Wilson Bulletin 88(4), Dezember 1976, S. 575–581.

Reference

  1. ↑ a b EPPO, PHELIG
  2. ↑ a b c d biolib.cz
  3. ↑ eol.org,mapa
  4. ↑ a b ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-14. 
  5. ↑ a b c nahuby.sk
  6. ↑ botit.botany.wisc.edu
  7. ↑ forestpathology. forestpathology.cfans.umn.edu [online]. [cit. 2013-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-19. 

Externí odkazy

Zdroj