Odoaker

Flavius Odoacer
	italský král
Náboženství	ariánství
Narození	433; Pannonia Prima
Úmrtí	15. března 493 (ve věku 59–60 let); Ravenna
Potomci	Thela a Evochilda
Otec	Edeko
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flavius Odoacer latinsky Flavius Odovacar, Odovacer či Fl. Odovac ^[1] (433^?Panonie – 493 Ravenna) byl germánský vojevůdce, foederat, magister militum a nakonec italský král patrně herulského^[2] či skirského původu, někteří historikové uvádějí i původ z kmene Hunů. Po roce 476 se stal prvním neřímským panovníkem, když sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta. V panování pokračoval nejprve formálně pod Juliem Nepotem, po jeho smrti v roce 480, pod svrchovaností císařství Konstantinopole. Odoacer je v mnoha historických dokumentech popisován jako král, ale tento titul mu byl pravděpodobně udělen jen neformálně, přesto tento titul několikrát využil.

Původ

Kromě skutečnosti, že nebyl Římanem, není přesný etnický původ Odoakera znám. Většina učenců ho považuje za Germána, jednoho z několika východogermánských kmenů jako Turcilingové, Skirové, Herulové, Rugiové a Gótové, případně i částečného durynského původu. Středověký učenec Michael Frasetto uvádí, že byl Odoaker původem Skir,^[3]stejně jako ostatní,^[4] zatímco historik Erik Jensen se zavazuje, že se Odoaker narodil gótské matce a že jeho otec Edeko byl Hun.^[5]Jordanes ho popsal jako příslušníka kmene Turcilingů (Torcilingorum rex).^[6] Uvádí se také, že se narodil v roce 433 na středním Dunaji v Panonii. Byl synem skirského náčelníka Edeka, který byl vazalem Hunů pod vedením Attily. Jeho matka byla pravděpodobně germánského původu. Měl bratra Hunulfa. Informace o jeho skirském původu je převzata z kroniky Jana z Antiochie, jiné prameny píší o jeho odlišném původu.

Vůdce foederatů

Po otcově smrti vstoupil do služeb Římanů a stal se vůdcem germánského vojska římského patricia Oresta, otce posledního císaře Romula Augustula. Po vzpouře germánských vojáků ho prohlásili za krále.

Král Odoakerova království

Odoacer sesadil posledního západořímského císaře. Došlo tak k faktickému zániku Západořímské říše. Titul císaře si nepřisvojil, ale císařské insignie poslal do Konstantinopole, čímž de facto přijal svrchovanost Východořímské říše, čímž předešel konfliktu s touto říší, jeho vládu v Italském království to nijak neomezovalo. V letech 490–493 bojoval proti Ostrogótům a jejich vůdci Theodorichovi Velikému. V roce 493 uzavřeli dohodu o společném panování v Italském království. Brzy došlo k porušení dohody a Odoaker byl v Ravenně Theodorichem Velikým zavražděn.

Odkazy

Reference

↑ Mitteilungen - Die Urkunde des Konigs Odovakar vom Jahre 489. Kolín nad Rýnem: Hermann Bohlaus, 1952. Dostupné online. (německy)
↑ VLČEK, Miroslav; HEMELÍK, Martin. Přehled dějin antické a středověké filosofie : perspicibilis historia philosophiae I. Praha: Oeconomica, 2012. 322 s. ISBN 9788024519135, ISBN 8024519135. OCLC 855465456 S. 175.
↑ FRASSETTO, Michael. Encyclopedia of barbarian Europe : society in transformation. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO ISBN 978-1-57607-263-9. S. 275. (anglicky)
↑ WALDMAN, Carl. Encyclopedia of European peoples. New York: Facts On File, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0816049646.. S. 699. (anglicky)
↑ JENSEN, Erik. Barbarians in the Greek and Roman world. Indianapolis: [s.n.] ISBN 978-1-62466-712-1. S. 16. (anglicky)
↑ CASSIODORUS, Senator; MIEROW, Charles Christopher. The Gothic history of Jordanes in English version XLVI.242. [s.l.]: Princeton, Princeton University Press; [etc., etc.] Dostupné online. S. 119. (anglicky)

Literatura

LÖWE, Gerhard. ABC Antiky. Praha: Ivo Železný, 2000. 467 s. ISBN 80-240-1376-2.
HRYCH, Ervín. Velká kniha vládců starověku. Praha: Regia, 2002. 648 s. ISBN 80-86367-19-3.
GIBBON, Edward. Úpadek a pád Římské říše. Praha: Levné knihy, 2005. 380 s. ISBN 978-80-7309-189-7.