Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?

Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?
Základní informace
Původní název D’où venons nous? Que sommes nous? Où allons nous?
Autor Paul Gauguin
Vznik 1897
Původ Tahiti
Typ žánrové umění
Hnutí Postimpresionismus
Vlastnosti
Medium olejová barva
Šířka 374,6 cm
Výška 139,1 cm
Umístění
Inv. číslo 36.272
Katalogové číslo 561
381
Umístění Muzeum výtvarného umění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? je obraz francouzského malíře Paula Gauguina. Je považován za jeho nejslavnější umělecké dílo a vrchol jeho tvůrčí práce. S rozměry téměř čtyři metry na šířku a více než jeden metr na výšku je také největším obrazem, který kdy Gauguin vytvořil.

Vznik

Gauguin obraz Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? vytvořil během čtyř týdnů na konci roku 1897 v chýši na Tahiti, kterou si sám postavil. Obraz má charakter závěti: Gauguin uvedl, že ho vytvořil s úmyslem poté spáchat sebevraždu. K důvodům patřila zpráva o smrti jeho dcery Aline, jeho zdraví poškozené syfilitidou a infarktem i trvalý a stále horší nedostatek peněz. Pokus o otravu arsenem však selhal.

Titul a alegorický charakter malby vyzdvihují základní otázky člověka o smyslu a cíli života, které Gauguina přes jeho antiklerikální postoje velmi zaměstnávaly. Předtím se zabýval teosofickými a esoterickými tématy, jež zpracoval v dílech jako Vidění po kázání (1888) a Duch mrtvých bdí (1892).

Popis a výklad

Tahiťan se zvednutýma rukama, 1897

Obraz je podle přání umělce potřeba číst zprava doleva. V levém horním rohu je nápis D'où Venones Nous  / Que Sommes Nous /  Où Allons Nous (bez otazníků běžně přidávaných při pojmenování malby). Gauguin sám uvedl, že nápis není ani tak titul jako spíš podpis.[1] Vpravo se umělec podepsal P. Gauguin  / 1897.

Zobrazeni jsou stereotypizovaní, prvotní lidé ve třech různých fázích životního cyklu: od narození ve formě spícího kojence až po smrt v podobě staré ženy. Většina vyobrazených lidí je namalována jasně oranžovou barvou, která kontrastuje s modrozeleným pozadím.

Centrální a neúměrně velká je postava v nejlepších letech uprostřed obrazu, která s přirozenou lehkostí sahá po zralém rajském ovoci. Kompozice tohoto muže a tří dalších lidí v jeho blízkosti zcela odpovídá obrazu Tahiťana se zvednutýma rukama malovanému ve stejném roce 1897. Charakteristickým rysem malby je i řada dalších autocitací: Postava v melancholicky rezignovaném postoji se objevuje již na portrétu Bretaňské Evy (1889), osoba vedle ní evokuje postoj ženského modelu z díla Vairumati (1897).

  • Bretaňská Eva, 1889
    Bretaňská Eva, 1889
  • Detail obrazu Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?
    Detail obrazu Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?
  • Vairumati, 1897
    Vairumati, 1897
  • Adam a Eva, 1903
    Adam a Eva, 1903

Napravo je černý pes, v jehož podobě se Gauguin sám často zobrazoval na svých obrazech.[2] Bílý pták vlevo od staré ženy podle Gauguina znamená nicotnost prázdných slov (l'inutilité des vaines paroles),[3] a je proto třeba ho chápat jako symbol vanitas. Vychází z motivu, který autor již použil v díle Vairumati a později znovu v pozdní alegorické práci Adam a Eva (1903). Modrou sochu v pozadí Gauguin popsal jako symbol zásvětí.

Recepce a provenience

Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme? je dnes jedním z nejznámějších obrazů Pavla Gauguina a jednou z nejdůležitějších prací symbolismu. Krátce po dokončení v roce 1898 ho Gauguin poslal spřátelenému umělci a sběrateli Georgeovi-Danielovi de Monfreidovi, který ho předal Ambroisovi Vollardovi. V jeho galerii byl obraz mezi 17.  listopadem a 10. prosincem 1898 poprvé veřejně vystaven. Pak prošel rukama mnoha dalších evropských a amerických obchodníků s uměním. Od roku 1936 dílo vlastní Muzeum výtvarného umění v Bostonu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Woher kommen wir? Wer sind wir? Wohin gehen wir? na německé Wikipedii.

  1. ↑ Maurice Malingue (ed.
  2. ↑ Naomi Margolis zednáři: Výkon duchovní moudrosti.
  3. ↑ Gauguin popsal své záměry a způsob práce ve velkém detailu v dopise George-Daniel de Monfreid z února 1898; Victor Segalen (ed.

Externí odkazy

Zdroj