Odd Nansen

Odd Nansen
Narození 6. prosince 1901
Bærum
Úmrtí 27. června 1973 (ve věku 71 let)
Oslo
Alma mater Norges tekniske høgskole
Povolání architekt, spisovatel, lidskoprávní aktivista a autor deníků
Zaměstnavatel Dětský fond Organizace spojených národů
Ocenění Řád svatého Olafa (1970)
velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Děti Eigil Nansen
Marit Greve
Siri Jemtland
Rodiče Fridtjof Nansen a Eva Nansen
Příbuzní Irmelin Revold (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odd Nansen (6. prosince 1901 Bærum – 27. června 1973 Oslo) byl norský architekt, známý svými humanitárními aktivitami.

Životopis

Byl synem polárního badatele Fridtjofa Nansena a operní pěvkyně Evy Nansenové. Vystudoval Norský technologický institut v Trondheimu a v roce 1931 založil vlastní architektonické studio. K jeho významným projektům patří sídlo společnosti Siemens v Linderudu a letiště Fornebu. Věnoval se také literární, výtvarné a divadelní činnosti.

V roce 1936 založil organizaci Nansenhjelpen, pomáhající židovským uprchlíkům z Nacistického Německa a jím okupovaných území.[1] V roce 1939 založil v norské metropoli útulek pro židovské děti. Pobýval v Praze a před vypuknutím války podařilo se mu dostat za hranice kolem dvou set dospělých a čtyři desítky dětí (byl mezi nimi i psychiatr Leo Eitinger).[2] V roce 1940 založil fond pro válečné oběti Nasjonalhelpen. Po okupaci Norska byl uvězněn v koncentračním táboře. Po válce byl jedním za zakladatelů UNICEF a byl aktivní v hnutí za vytvoření světové federace. V roce 1970 obdržel Řád svatého Olafa.

Jeho syn Eigil Nansen byl také architekt. Zapaloval olympijský oheň při Zimních olympijských hrách 1952 v Oslu.

Knihy

V roce 1949 vydal svůj deník z koncentračního tábora Fra dag til dag (Ze dne na den).[3] Vzpomínky na setkání s malým chlapcem v koncentračním táboře Sachsenhausen vydal v roce 1970 v knize Tommy - skutečný příběh. Chlapec zázrakem přežil, en:Thomas Buergenthal se stal soudce Mezinárodního soudního dvora a o setkání s Nansenem píše ve svých memoárech Bez štěstí nepřežiješ.[4] Vydal také knihu vzpomínek Langs veien: Opplevelser, møter og samtaler (Podél cesty. Zážitky, setkání a rozhovory).

Reference

  1. ↑ https://temata.rozhlas.cz/mnohe-osudy-zidu-zachranenych-nansenovou-nadaci-jsou-stale-nezname-7993192
  2. ↑ http://www.eitinger.cz/nansenhjelpen
  3. ↑ knihy Odd Nansen Dostupné online
  4. ↑ Thomas Buergenthal: Bez štěstí nepřežiješ, Jota 2008, ISBN 9788072175499

Externí odkazy

Zdroj