Nubar Paša

Nubar Paša
Rodné jméno Նուբար Նուբարյան
Narození leden 1825
Smyrna
Úmrtí 14. ledna 1899 (ve věku 73–74 let)
Paříž
Národnost Arméni
Povolání diplomat a politik
Děti Boghos Nubar
Rod Nubarové
Příbuzní Zareh Nubar (vnuk)
Funkce ministr spravedlnosti Egypta (1878–1879)
Egyptian Minister of Foreign Affairs (1878–1879)
egyptský premiér (1878–1879)
ministr spravedlnosti Egypta (1884–1888)
Egyptian Minister of Foreign Affairs (1884–1888)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nubar Paša, arabsky نوبار باشا‎, arménsky Նուպար Փաշա, rodným jménem Nubar Nubarjan, arménsky Նուպար Նուպարեան (Leden 1825, İzmir – 14. leden 1899, Paříž) byl arménsko-egyptský politik a první premiér Egypta. Tuto funkci zastával ve třech obdobích, v letech 1878-1879, 1884-1888 a 1894-1895.

Život

Byl synem arménského obchodníka, který se oženil s příbuznou Bogose Bej Jusufiana, ministra místokrále Muhammada Alí Paši. To mu otevřelo cestu k vysokým státním funkcím, přestože byl křesťanem.

Získal vzdělání u jezuitů ve Francii, kde se naučil skvěle francouzsky a řadu dalších jazyků. Důvěrně se také obeznámil s evropskou kulturou, což mu později dobře posloužilo při jednání s evropskými politiky.

V osmnácti se vrátil do Egypta a začal pracovat pro Bogose Beje, který v té době zastával funkci ministra obchodu a zahraničí. Poté povýšil do pozice druhého tajemníka Muhammada Alí Paši a ještě později (1845) prvního tajemníka Muhammadova syna a nového místokrále Egypta Ibrahíma Paši. Do stejné funkce Nubara přijal i Ibrahímův nástupce Abbás Paša. Pro Ibrahíma i Abbáse vykonal Nubar řadu diplomatických misí, klíčové bylo zejména jednání v Londýně, v němž měl přimět Osmanskou říši, aby dodržela své smlouvy, které udržovaly pozici rodu Muhammada Alího v Egyptě. Za úspěšná jednání obdržel titul „bej“ (náčelník).

Pomník v Jerevanu

Abbásův nástupce Muhammad Saíd Paša odvolal Nubara z funkce (1854), nicméně již dva roky poté ho udělal svým prvním tajemníkem a pověřil zejména správou v oblasti dopravy. Nubar se pak zasloužil o dobudování železničního spojení mezi Káhirou a Suezem. Vrtkavý Saíd sice Nubara znovu propustil, ale prvním tajemníkem ho jmenoval znovu a tuto funkci zastával až do Saídovy smrti roku 1863.

Saídův nástupce Ismail Paša učinil z Nubara svého klíčového muže a pověřil ho zejména řízením výstavby Suezského průplavu. Navzdory místokrálovým pochybnostem o možnostech dokončit tak obrovský projekt, Nubar byl tak úspěšný, že mu Ismail udělil titul Paša, jen zřídkakdy udělovaný křesťanům. Navíc se mu podařilo urovnat spory mezi Egyptem a stavební společností, za pomoci arbitráže Napoleona III. Po návratu z pařížských jednání byl jmenován ministrem veřejných prací, v roce 1866 pak ministrem zahraničních věcí. V této funkci se mu podařilo prosadit soudní reformu a vytvořit systém smíšených soudů (vznikl v roce 1875) – do té doby mohli být příslušníci sedmnácti různých národů obžalováni za zločiny spáchané na území Egypta jen u soudu své země (na konzulátě). Nubar přesvědčil všech 17 mocností (včetně Francie, Ruska či Itálie), aby se zřekly této pravomoci a nechaly své občany soudit etnicky smíšenými tribunály v Egyptě dle jednotného egyptského práva.

Ismailova správa země byla nicméně nezodpovědná a Egypt přivedla na pokraj bankrotu. Navíc Ismail nerespektoval mnohá rozhodnutí mezinárodních soudů, jež prosadil Nubar, a začal jejich zřízení litovat. To přimělo Velkou Británii a Francii k intervencím. Ismail se podvolil a ministerstvo financí (Charles Rivers Wilson) a ministerstvo veřejných prací (Markýz de Blignières) začali řídit zástupci těchto dvou velmocí. Nubar byl postaven do čela kabinetu a v této chvíli se pokusil omezit Ismailovu moc zavedením konstituční vlády, což vedlo Ismaila k podněcování vzpoury v armádě. Francie s Británií se v této chvíli za Nubara nepostavily a nechaly ho odvolat, avšak brzy pochopily, že situace je neudržitelná a po dohodě s osmanským sultánem Ismaila zbavily vlády a nahradily ho jeho synem Tawfiqem (1879).

Roku 1882 Británie nakonec Egypt vojensky obsadila a Nubara jmenovala znovu premiérem (1884). Britové omezili na minimum moc místokrále a posílili právě pravomoci premiéra, nicméně Nubar byl pouhým vykonavatelem britské vůle (zejména lorda Cromera), jak sám s trpkostí přiznal. Přesto ho roku 1888 Britové odvolali (částečně i pod tlakem místokrále Tawfiqa) jako příliš nezávislého. Nahradil ho Rijad Paša. Roku 1894 byl Nubar znovu jmenován premiérem, avšak krátce poté rezignoval, kvůli špatnému zdravotnímu stavu i sporům s Brity.

Nubarův syn, Bogos Nubar, nechal roku 1930 v Jerevanu postavit novou čtvrť, která byla pojmenována Nubarašen, na počest Nubara Paši.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nubar Pasha na anglické Wikipedii.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Nubar paša. Sv. 18, str. 495

Externí odkazy

Zdroj