North American YF-93

North American YF-93
První prototyp North American YF-93A (sériové číslo 48-317) na Muroc Dry Lake
První prototyp North American YF-93A (sériové číslo 48-317) na Muroc Dry Lake
Určení stíhací letoun
Původ Kanada
Výrobce North American Aviation
První let 24. ledna 1950
Uživatel Letectvo Spojených států amerických
NACA
Vyrobeno kusů 2
Vyvinuto z typu F-86A Sabre
Některá data mohou pocházet z datové položky.

North American YF-93 byl jednomístný jednomotorový proudový doprovodný a průnikový stíhací letoun vyvíjený americkým výrobcem North American Aviation. Poprvé vzlétl roku 1950. Celkem byly postaveny dva prototypy. Objednaná sériová výroba byla později zrušena.[1] Prototypy dosloužily ve výzkumnému středisku NACA Ames Research Center.

Historie

První prototyp YF-93A za letu

Roku 1947 americké letectvo objednalo vývoj doprovodného a průnikového stíhacího letounu F-86C, který měl být upravenou verzí úspěšného typu F-86A Sabre. Ze stejné výzvy vzešly rovněž typy Lockheed XF-90 a McDonnell XF-88 Voodoo. Tovární označení letounu North American bylo NA-157.[2] Změn bylo nakonec tolik, že vznikl úplně nový letoun, kterému bylo přiděleno označení YF-93A. Z F-86A bylo převzato křídlo, ocasní plochy a přední podvozková noha. Zcela nový byl trup, ve kterém muselo být dost místa pro objemné palivové nádrže a radar, který ale letoun nikdy nenesl.[3]

Už v červnu 1948 americké letectvo objednalo 118 sériových letounů F-93A, ale na začátku 1949 zakázku opět zrušilo.[2] Nový strategický bombardér Boeing B-47 Stratojet měl natolik dobré výkony, že potřeba doprovodných stíhačů poklesla, takže letectvo v době rozpočtových škrtů před F-93A upřednostnilo jiné projekty. Počítalo se však s dokončením a testováním prototypů všech tří konstrukcí (XF-88 vzlétl v roce 1948, XF-90 v roce 1949 a YF-93 v roce 1950).[1]

Postaveny byly dva prototypy YF-93A (sériové číslo 48-317 a 48-318).[3] První prototyp poprvé vzlétl 24. ledna 1950 z Edwardsovy letecké základny. Pilotoval jej George Welch.[1] V průběhu roku 1950 oba prototypy převzalo NACA a testovalo na nich různé druhy vstupních otvorů a systémy přídavného spalování.[2] V létě 1950 proběhlo testování všech tří konkurenčních typů (XF-88, XF-90 a YF-93) příslušníky amerického letectva.[4] Dne 11. září 1950 byl vítězem programu prohlášen McDonell XF-88, s jeho výrobou se ale nepočítalo. Stal se však základem úspěšného McDonnell F-101 Voodoo.[5]

North American YF-93A

Po zrušení programu byly oba prototypy YF-93A předány výzkumnému středisku NACA Ames Research Center v Kalifornii. Prototyp 48-317 byl označen NACA 139 a prototyp 48-318 byl označen NACA 151. Mimo jiné sloužily jako doprovodné letouny v programech McDonnell F-101 Voodoo a Convair F-106 Delta Dart. Po vyřazení byly oba prototypy sešrotovány.[1]

Konstrukce

Byl to jednomotorový dolnoplošník s šípovým křídlem. Měl zatahovací příďový podvozek. Hlavní podvozkové nohy měly zdvojená kola. Letoun poháněl proudový motor Pratt & Whitney J48-P-1 s tahem 26,7 kN a s přídavným spalováním 35,5 kN.[3] Aby stroj mohl nést vyhledávací radar SCR-720 (nakonec jej nedostal), byly vstupy vzduchu do motoru přesunuty na bok trupu. Plánovanou výzbroj tvořilo šest 20mm kanónů se zásobou 225 nábojů na hlaveň.[1]

Specifikace (YF-93A)

Třípohledový nákres YF-93
Řez YF-93

Technické údaje

Citováno dle[3]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,86 m
  • Délka: 13,43 m
  • Výška: 4,77 m
  • Nosná plocha: 28,43 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 6366 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 9802 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor Pratt & Whitney J48-P-1
  • Tah pohonné jednotky: 26,7 kN (35,5 kN s přídavným spalováním)

Výkony

  • Maximální rychlost: 1139 km/h (u země)
  • Dostup: 14 270 m[2]
  • Dolet: 3165 km
  • Počáteční stoupavost: 60,5 m/s[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e ESTES, Adam. Today in Aviation History: First Flight of the North American YF-93 [online]. Vintage Aviation News, 2025-01-24 [cit. 2025-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e -BA-. Co? Jak? Proč?. Letectví a kosmonautika. 1973, roč. 49, čís. 1, s. 40. ISSN 0024-1156. 
  3. ↑ a b c d -BAL-. ...z archivů. Letectví a kosmonautika. 1990, roč. 66, čís. 19, s. 35. ISSN 0024-1156. 
  4. ↑ MILLER, Jay. Skunčí dílny Lockheedu. Letectví a kosmonautika. 1998, roč. 74, čís. 23, s. 28. ISSN 0024-1156. 
  5. ↑ Miller, 1998, s. 30.

Externí odkazy

Zdroj