Norovirus

Jak číst taxoboxNorovirus
alternativní popis obrázku chybí
Norovirus
Baltimorova klasifikace virů
Skupina IV (ssRNA viry s pozitivní polaritou)
Vědecká klasifikace
Realm Riboviria
Říše Orthornavirae
Kmen Pisuviricota
Třída Pisoniviricetes
Řád Picornavirales
Čeleď Caliciviridae
Rod Norovirus
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norovirus (původně označovaný jako Norwalský virus) je rod RNA virů, které u lidí způsobují epidemickou akutní virovou gastroenteritidu. Jedná se o neobalené ssRNA viry z čeledi Caliciviridae. Jsou nejčastějším původcem virové gastroenteritidy na světě[1]. Viróza má typický sezónní charakter s kulminací v zimních měsících. Ačkoliv vnímavé jsou všechny věkové kategorie, nejčastěji onemocní děti.[2] Časté jsou epidemie ve školách a školkách.[3]

Příznaky a šíření

Příznaky onemocnění jsou nausea (pocit na zvracení), zvracení, průjem a břišní křeče, případně mírná horečka, zimnice, bolest svalů, hlavy a krku a celková únava. Onemocnění bývá náhlé a relativně krátké (cca 1-2 dny). Není proti němu žádný lék ani očkování.

Přenáší se fekálně-orální cestou - viry ze stolice vyloučené infikovaným člověkem mohou kontaminovat vodu nebo potraviny, nebo mohou být přeneseny přímým kontaktem. Nejlepší prevencí je správná hygiena a mytí rukou. Nemocní jedinci vylučují virus ve stolici a zvratkách.[2][3]

Patogenze

Noroviry se do těla dostávají orální cestou (obvykle spolu s potravou nebo vodou - viz šíření). Prochází trávicí trubicí až do tenkého střeva, kde způsobují infekci enterocytů a B-lymfocytů. B-lymfocyty se nachází v oblastech zvaných Peyerovy plaky (někdy také pláty), a jsou zodpovědné za imunitní kontrolu střev. Noroviry se vážou na HBGA antigeny, které se nachází na povrchu hostitelských buněk[4]. Tyto antigeny tedy slouží jako receptory pro vstup viru do buňky. Infekce enterocytů způsobuje průjem. Příznaky obvykle samy odezní po dvou až třech dnech. Infekce může mít nebezpečné komplikace jen ve výjimečných případech, například u lidí s těžce oslabenou imunitou.

Interakce se střevní mikroflórou

Noroviry mohou interagovat se střevní mikroflórou - symbiotickými a patogenními bakteriemi, které obývají střeva. Některé tyto bakterie (např. Enterobacter cloacae) mají na svém povrchu podobné HBGA antigeny jako infikované buňky a viry se na ně proto mohou vázat. Bylo prokázáno, že přítomnost těchto střevních bakterií aktivuje noroviry a způsobuje jejich snadnější infikování hostitelských buněk[5]. Jiné výzkumy ukazují, že noroviry mohou interagovat i s patogenními střevními bakteriemi a zhoršovat tak zánět, nebo naopak chránit střevní buňky před jinými infekcemi[6]. Výsledky výzkumů jsou dosti rozporuplné a na objasnění se stále čeká.

Reference

  1. ↑ ALMAND, Erin A.; MOORE, Matthew D.; OUTLAW, Janie. Human norovirus binding to select bacteria representative of the human gut microbiota. PLOS ONE. 2017-03-03, roč. 12, čís. 3, s. e0173124. Dostupné online [cit. 2020-12-08]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0173124. 
  2. ↑ a b http://www.fda.gov/downloads/Food/FoodSafety/FoodborneIllness/FoodborneIllnessFoodbornePathogensNaturalToxins/BadBugBook/UCM297627.pdf
  3. ↑ a b Archivovaná kopie. ecdc.europa.eu [online]. [cit. 2014-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-02. 
  4. ↑ MIURA, T.; SANO, D.; SUENAGA, A. Histo-Blood Group Antigen-Like Substances of Human Enteric Bacteria as Specific Adsorbents for Human Noroviruses. Journal of Virology. 2013-09-01, roč. 87, čís. 17, s. 9441–9451. Dostupné online [cit. 2020-12-08]. ISSN 0022-538X. DOI 10.1128/JVI.01060-13. PMID 23804639. (anglicky)  Archivováno 1. 3. 2021 na Wayback Machine.
  5. ↑ JONES, M. K.; WATANABE, M.; ZHU, S. Enteric bacteria promote human and mouse norovirus infection of B cells. Science. 2014-11-06, roč. 346, čís. 6210, s. 755–759. Dostupné online [cit. 2020-12-08]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1257147. 
  6. ↑ BALDRIDGE, Megan T.; TURULA, Holly; WOBUS, Christiane E. Norovirus Regulation by Host and Microbe. Trends in Molecular Medicine. 2016-12, roč. 22, čís. 12, s. 1047–1059. Dostupné online [cit. 2020-12-08]. DOI 10.1016/j.molmed.2016.10.003. PMID 27887808. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj