Nobara Hajakawa

Nobara Hajakawa (* 1973, Bogota, Kolumbie) je kolumbijsko-japonská umělkyně. Vyniká svou všestranností v různých oborech jako autorka, ilustrátorka, hudebnice a fotografka.

Její otec byl japonský zahradní architekt a buddhistický mnich Masatoši Hajakawa a její matka je japonská umělkyně Nobu Takehisa, dcera spisovatele a umělce Makotoa Tsudžiho a vnučka feministické spisovatelky Noe Ito a dadaistického spisovatele Džuna Tsudžiho.

V roce 1995 absolvovala studium grafického designu na Kolumbijské národní univerzitě. Poté, díky stipendiu Ministerstva školství, kultury, sportu a technologie Japonska (MEXT), získala magisterský titul v oboru výtvarných umění na Národní univerzitě výtvarných umění a hudby v Tokiu v roce 2003. Vedla workshopy na různých místech, jako je SNA (Salón Nacional de Artistas, Národní salón umělců),^[1] Mezinárodní knižní veletrh v Bogotě (FILBO), knižní veletrh v Bucaramanze a workshopy Liebre Lunar.^[2] Vedla bogotskou pobočku Pechakucha Night v letech 2005 až 2019.^[3][4] Byla také hostující kurátorkou programu Artecámara Archivado z Bogotské obchodní komory 10. srpna 2020, a působila jako vyučující v oblasti vizuálních umění (na Univerzitě Javeriana) a designu (na Univerzitě Los Andes a Univerzitě Jorge Tadeo Lozano).^[5][6]

Už jako malá měla zájem o hudbu a až do puberty chodila na hodiny klavíru.^[7] Později začala rozvíjet svůj hudební talent účastí na různých skupinových hudebních projektech a nahráváním vlastních skladeb. V průběhu svého života se zajímala o různé oblasti umění, včetně keramiky^[8], kterou se učila autodidakticky. Vytvořila řadu designových a fotografických prací, stejně jako videoklipy, hudbu na zakázku pro video, divadlo a reklamu, a také audiovizuální práce vlastní autorství. Její fotografie byly publikovány v různých časopisech, stejně jako v sešitě "Un algo ahí" jako součást její účasti na 45. Národním salonu umělců (2019). V roce 2019 vystavila výběr svých fotografií v Bogotě v rámci kurátorství Manuela Kalmanovitze "Llamitas al viento".^[9]

Jako grafická designérka a vizuální umělkyně pracuje s širokou škálou médií.^[10] Její vizuální tvorba se opakovaně zaměřuje na existenciální problémy, které sahají od složitosti lidských vztahů až po vztah člověka k jeho okolí, přičemž upozorňuje na alarmující situace, jako je globální oteplování nebo přírodní katastrofy, a to naivním způsobem, přičemž uplatňuje strategie pop artu a designu postav, jako je animismus a vizuální jednoduchost, s plochými barvami a snadno čitelnými obrazy.

Její hudební dílo bylo ovlivněno umělkyněmi, jako jsou Meredith Monková a Laurie Andersonová v experimentálním zkoumání hlasu a ve volném používání existujících zdrojů a nástrojů.

• Nubarrón. Ed. Planeta Lector, 2018

• El Libro de los Tesoros de Lupe y Lolo. Escrito por Beatriz Helena Robledo, Ed. Rey Naranjo, 2015
• Hola, miedo. Texty Álvaro Robledo Cadavid, Ed. Planeta Junior, 2018
• Hola, rabia. Texty Álvaro Robledo Cadavid, Ed. Planeta Junior, 2019
• Hola, tristeza. Texty Álvaro Robledo Cadavid, Ed. Planeta Junior, 2019
• La respiración es tu casa. Texty Álvaro Robledo Cadavid, Ed. Planeta Junior, 2020
• Hola, gratitud. Texty Álvaro Robledo Cadavid, Ed. Planeta Junior, 2020

• Un algo ahí. Ed. Manuel Kalmanovitz para el 45 SNA, 2019

• Stipendium japonského ministerstva školství, Tokijská univerzita múzických umění, duben 2000
• Syracuse Film and Video Festival, Syracuská univerzita, leden 2004
• V. Regional Image Hall, Ministerstvo kultury Kolumbie, leden 2006
• Stimulační program FGAA, nadace Gilberto Alzate Avendaño, leden 2008

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nobara Hayakawa na španělské Wikipedii.

• Fotografie v Kolumbii
• Ženy ve fotografii
• Fotografie v Japonsku
• Seznam japonských fotografek

Zdroj