Ning-cung (Sung)

Ning-cung
císař říše Sung
Portrét
císař Ning-cung sedící na trůnu
Doba vlády 24. července 1194 – 17. září 1224
Éra vlády Čching-jüan (慶元, 1195–1200),
Ťia-tchaj (嘉泰, 1201–1204),
Kchaj-si (開禧, 1205–1207),
Ťia-ting (嘉定, 1208–1224)
Úplné jméno Čao Kchuo (趙擴)
Chrámové jméno Ning-cung (寧宗)
Posmrtné jméno Fa-tchien pi-tao čchun-te mao-kung žen-wen če-wu šen-žuej kung-siao chuang-ti (法天備道純德茂功仁文哲武聖睿恭孝皇帝)
Narození 19. listopadu 1168
Úmrtí 17. září 1224
Předchůdce Kuang-cung
Nástupce Li-cung
Manželky císařovna Chan
císařovna Jang
a vedlejší manželky
Potomci devět synů, zemřeli mladí;
jedna dcera
Rod Čao
Dynastie Sung
Otec Kuang-cung
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ning-cung (čínsky pchin-jinem Níngzōng, znaky 寧宗; 19. listopadu 1168 – 17. září 1224), vlastním jménem Čao Kchuo (čínsky pchin-jinem Zhào Kuò, znaky zjednodušené 赵扩, tradiční 趙擴), od roku 1194 jako císař panoval čínské říši Sung. Nastoupil po svém otci, císaři Kuang-cungovi.

Život

Ning-cung se narodil jako Čao Kchuo 19. listopadu 1168 Čao Tunovi, třetímu synovi Siao-cunga, císaře říše Sung. Byl druhým a jediným přeživším synem Čao Tuna.[1] Čao Tun byl roku 1171 jmenován korunním princem a roku 1189, po abdikaci svého otce, nastoupil na císařský trůn. Čao Kchuo obdržel už roku 1178 knížecí titul a roku 1194 se stal korunním princem.

Téhož roku se po smrti otce stal novým císařem říše Sung, znám je pod svých chrámovým jménem Ning-cung. U dvora se rozhořel spor o ideje filozofa a politika Ču Siho. odpůrci Ču Siho zvítězili a roku 1196 dosáhli jeho odchodu do ústraní, ale roku 1199 byl Ču Si rehabilitován a o tři roky později jeho učení získalo oficiální podporu.

V polovině 90. let ve vládě získala převahu skupina kolem Chan Tchuo-čoua, která si dala za cíl znovudobytí severní Číny ovládané džürčenskou říší Ťin. Roku 1205 Sungové zaútočili na Ťiny. Nicméně sungská vojska utrpěla porážku,a roku 1208 byl Ning-cung nucen uzavřít s říší Ťin mír. Stál Sungy hlavu Chan Tchuo-čoua a zvýšení tributu placeného Džürčenům.[2]

Poté se císař soustředil na vnitřní politiku. V zemi vzrostla inflace, i když hospodářství zůstalo stabilní. Ning-cung podporoval vědu a kulturu, za jeho vlády panoval čilý stavební ruch, města rostla.

Všichni synové Ning-cunga zemřeli v dětství nebo mládí. Císař proto roku 1197 vybral za svého následníka a adoptoval čtyřletého Čao Süna, potomka Čao Te-čaoa, druhého syna prvního sungského císaře Tchaj-cua. Nového následníka podporovala i císařovna Jang a zejména císařův hlavní rádce Š’ Mi-jüan. Čao Sün však roku 1220 zemřel.[3] Novým následníkem se měl stát Čao Chung, adoptivní syn Čao Kaje, a stejně jako Ning-cung vnuk Siao-cunga. Proces adopce se táhl celý rok, během něhož si mladý princ znepřátelil jak Š’ Mi-jüana, tak císařovnu. Měsíc po adopci císař povýšil Čao Jüna, též potomka Čao Te-čaoa, na dědice této linie. Následníka však nejmenoval. Až když roku 1224 onemocněl, den před smrtí jmenoval Čao Jüna svým synem a v noc své smrti následníkem.[4] Panování nad říší se tak vrátilo starší větvi císařského rodu, po Tchaj-cuovi totiž nastoupil jeho mladší bratr Tchaj-cung a další císaři až po Ning-cunga byli Tchaj-cungovými potomky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Нин-цзун (династия Сун) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ DAVIS, Richard L. The Reign of Kuang-tsung (1189–1194) and Ning-tsung (1194–1224). In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen Davis]. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 756–838, na s. 773. (anglicky)
  2. ↑ THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2013-03-13]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) event history. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Davis, s. 834.
  4. ↑ Davis, s. 835.

Literatura

  • TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj