Nikolaj Michajlovič Verzilin

Nikolaj Michajlovič Verzilin
Narození 8.jul. / 21. ledna 1903greg.
Kurská gubernie
Úmrtí 2. června 1984 (ve věku 81 let)
Petrohrad
Alma mater Petrohradská státní agrární univerzita
Povolání autor dětské literatury
Zaměstnavatel Herzen University
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nikolaj Michajlovič Verzilin (rusky Николай Михайлович Верзилин, ukrajinsky Микола Михайлович Верзілін; 26. prosince 1902jul./ 8. ledna 1903greg. Safronovka, Chomutovský kraj, Kurská oblast, Rusko – 2. června 1984, Leningrad, SSSR) botanik, doktor pedagogických věd, profesor, člen korespondent sovětské Akademie pedagogických věd[1] a spisovatel.

Životopis

Nikolaj Michajlovič Verzilin se narodil roku 1903 v malé vsi Safronovka, v Kurské oblasti nedaleko dnešních hranic Ruska s Ukrajinou.

V roce 1919, když mu bylo pouhých 16 let, začal působit jako učitel základní školy v městečku Malaja Višera, na trati Moskva–Petrohrad v Novgorodské oblasti. Přitom ale dál pokračoval při ve svém vzdělávání.

Vzdělání

Roce 1928 dokončil studium na Leningradském zemědělském institutu a dál pokračoval ve studiu na Leningradském státním pedagogickém institutu. V následujícím roce 1929 publikoval svůj první článek, který měl za cíl přitáhnout zájem čtenářů ke studiu botaniky.

Na škole kde učil zřídil výzkumnou laboratoř a pokusná políčka – koutky divoké přírody – kde mohli žáci prakticky využívat znalosti nabyté v hodinách botaniky a zoologie.

Pro potřeby výuky také začal psát své první knihy, ve kterých shrnul svoje zkušenosti s výukou botaniky. Byly určeny především pedagogům:

  • rusky Агробиологический участок средней школы (česky Zemědělský pozemek střední školy)
  • rusky Опыт с растениями в живом уголке (česky Zkušenosti s rostlinami v živém koutku)
  • rusky Внеклассная работа по ботанике (česky Botanické práce mimo třídu)
  • rusky Методика работы с учащимися на школьном участке (česky Metodika práce s žáky na školním pozemku)
  • rusky Как сделать гербарий (česky Jak vyrobit herbář)

Napsal také učebnici botaniky pro žáky pátých a šestých tříd rusky Уроки ботаники в пятом классе[2] (1952), jejíž novum proti všem předchozím učebnicím bylo především ve spojení vědecké stránky učiva s jeho praktickou aplikací využitelnou v zemědělství.

Roku 1932 získal doktorát a stal se vědeckým pracovníkem (od roku 1957 s titulem profesor) na pedagogických věd.

Od roku 1952 byl členem Svazu spisovatelů SSSR.

Roku 1955 byl zvolen za člena Akademie pedagogických věd SSSR a od roku 1967 působil jako profesor konzultant na Leningradském pedagogickém institutu O. Herzena.

Literární dílo

Nikolaj Verzilin byl rovněž talentovaným spisovatelem knih pro mládež, ve kterých populární formou aplikoval své botanické znalosti.

Debutoval během druhé světové války roku 1942, knihou rusky Лечебница в лесу (česky Nemocnice v lese), ve které psal o lesních rostlinách, které bylo možné využít buď jako zdroj potravy, nebo jako léčivky.

Tato kniha se stala později součástí jeho nejpopulárnější knihy pro mládež v Československu česky Ve stopách Robinzonových (Originál vyšel již roku 1946 pod názvem rusky По следам Робинзона). V češtině poprvé vyšla tato kniha v nakladatelství Mladá fronta roku 1956 v překladu Aleny Hálové, rozšířená o barevné ilustrace Jana Brychty.

Ve stejném roce vyšel i slovenský překlad s názvem slovensky Po stopách Robinzona, který vydalo Slovenské nakladateľstvo detskej knihy. Druhé české vydání z roku 1963 vydala opět Mladá fronta, ale knihu nově ilustrovala Ludmila Jiřincová.

V této knize Verzilin publikoval více než 100 esejů o divokých rostlinách Ruska. Každý z nich je uveden citátem vybraného literárního klasika (např. Jean-Jacques Rousseau, Daniel Defoe, James Fenimore Cooper aj.) – řada z nich pochází také od Ernesta Thompsona Setona, jehož woodcraftem byl Verzilin nepochybně ovlivněn, jak je zřejmé z obsahu. Kniha také nenásilnou formou vyprávění seznamuje s významnými botaniky a přírodovědci, jako byl např. Ivan Vladimirovič Mičurin, Luther Burbank a další.

Tuto knihu zmiňuje ve své knize Kronika Ztracené stopy (1967) také známý český spisovatel Jaroslav Foglar.

O tři roky později (1949) vydal další knihu pro mládež, nazvanou rusky Путешествие с домашними растениями , která rovněž vyšla v Československu, tentokrát ve Státním nakladatelství dětské knihy roku 1957 v překladu Věry Spudilové pod názvem česky Putování s okrasnými rostlinami

V roce 1952 publikoval hned dvě knihy rusky Растения в жизни человека (rusky Rostliny v životě lidském) a rusky Как ухаживать за комнатными растениями. Slovenský překlad této knihy Oľgy Silnické z roku 1953, který vydalo pod názvem slovensky Ako opatrovať bytové rastlinstvo v Bratislavě Slovenské nakladateľstvo detskej knihy byl vůbec první Verzilinovou knihou vydanou v Československu

Ve druhé polovině padesátých let Verzilin podniknul několik studijních zahraničních cest – do Itálie, Norska, Finska, Francie, Československa a Japonska – při kterých navštívil místní parky, zahrady, skleníky a arboreta. Výsledkem byla kniha rusky Сады и парки мира (česky Zahrady a parky světa).

Roku 1969 vydal, tentokrát cestopisnou, knihu rusky Пылинки далеких стран (česky Pyly z dalekých zemí). Ilustrovanou jeho fotografiemi z cest do Norska, Itálie, Francie a Japonska.

Ve spolupráci s V. Korsuňskou napsal další tři knihy. Roku 1966 dvě – rusky В саду Мичурина (česky V Mičurinově sadě) a rusky (česky Les a život). A roku 1976 biografii ruského mineraloga a geochemika Vladimíra Ivanoviče Vernadského rusky В. И. Вернадський (česky V.I.Vernadskij).

V roce 1976 vydal ve spolupráci se svými syny knihu rusky Биосфера, её настоящее, прошлое и будущее (rusky Biosféra, její přítomnost, minulost a budoucnost.)

Za své popularizační a pedagogické aktivity byl oceněn medailí K. Ušiňského, A. Makarenka a dalšími cenami.

Poznatky z 15 let své učitelské praxe shrnul na počátku osmdesátých let do nové učebnice biologie pro žáky 9. až 10. třídy[3] a v učebnici pro budoucí pedagogy, kterou napsal opět ve spolupráci s bioložkou V. M. Korsuňskou[4]

Verzilin nebyl suchopárný vědátor a školomet. Jeho knihy měly vždy z výtvarného hlediska kvalitní ilustrace a v obsahu často uváděl verše a úryvky autorů, které považoval za důležité.

Jeho knihy vyšly mimo Rusko a Československo také v Bulharsku, Brazílii, Gruzii, Číně, Lotyšsku, Litvě, Moldavsku, Polsku, Rumunsku, na Ukrajině, v Estonsku, Jugoslávii a Japonsku. Ale žádná z nich nebyla nikdy přeložena do angličtiny nebo němčiny. Snad právě proto je Verzilin, jehož kniha Po stopách Robinsonových v Československu přivedla mnoho mladých chlapců a děvčat k zájmu o přírodu v zemích na západ od bývalé hranice východního bloku zcela neznámým autorem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Верзілін Микола Михайлович na ukrajinské Wikipedii a Верзилин, Николай Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Dnes Ruská akademie vzdělávání (Российская академия образования – РАО)
  2. ↑ Kniha vyšla také česky Vyučování botanice v páté třídě, v překladu Tomáše Henka a Oldřicha Strumhause. Vydalo ji Státní pedagogické nakladatelství v Praze r. 1955.
  3. ↑ rusky Верзилін М. М.: Загальна методика викладання біології : підручник для студентів біол.
  4. ↑ rusky Верзілін М. М., Корсунська В. М.: Загальна методика викладання біології.

Externí odkazy

Na webu publ.lib.ru jsou volně k dispozici on-line verze následujících knih (v ruštině a DjVu formátu):

  • rusky По следам Робинзона (bez textové vrstvy)
  • rusky Путешествие с домашними растениями (bez textové vrstvy)
  • rusky Растения в жизни человека (bez textové vrstvy)
  • A poslední Verzilinovy knihy z r. 1984 rusky Учитель Ботаники

Zdroj