Nepřímý důkaz (matematika)

Nepřímý důkaz se v logice a v matematice používá k dokázání matematických vět tvaru implikace , tj. vět tvaru „Jestliže platí předpoklad P, pak platí také tvrzení T“. Spočívá v tom, že se z negace výroku odvodí negace výroku , tj. dokáže se tvrzení . V důkazu lze využít usuzování pomocí schématu modus tollens.

Jinými slovy je to konečná postupnost správných kroků, z nichž každý vyplývá z předcházejících, přičemž prvním krokem je negace závěru tvrzení a výsledkem posledního kroku je negace předpokladu nebo jiného platného tvrzení.

Zdůvodnění správnosti

Dokázáním implikace je již skutečně dokázáno i . Pokud totiž platí, musí platit i , jinak by totiž platilo a podle dokázané implikace , tedy by neplatilo .

Souvislost s důkazem sporem

Specifická forma nepřímého důkazu, zpravidla považovaná za zvláštní formu důkazu, je důkaz sporem. Každý nepřímý důkaz lze převést na důkaz sporem. Dokazujeme-li totiž implikaci nepřímo, tj. dokazujeme-li , lze před celý důkaz tohoto tvrzení přidat větu „Předpokládejme pro spor, že platí neplatí .“ a po dokázání zakončit důkaz konstatováním „…, což je spor s předpokladem.“ Tím je nepřímý důkaz převeden na důkaz sporem.

Příklady

  • Nepřímý důkaz tvrzení „Pro každá dvě celá čísla , , pokud , pak nebo “ lze provést následovně:
Nechť platí negace závěru, tj. i jsou nenulové.
Pak i jsou .
Tedy .
A proto .
  • Jestliže platí „jestliže mám peníze, tak si koupím auto“ a auto si nekoupím, tak nemám peníze.

Související články

Zdroj