Nepasice

Nepasice
Letecký snímek
Letecký snímek
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Třebechovice pod Orebem
Okres Hradec Králové
Kraj Královéhradecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°12′31″ s. š., 15°57′23″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 350 (2021)[1]
Katastrální území Nepasice (4,43 km²)
PSČ 503 46
Počet domů 104 (2011)[2]
Nepasice
Nepasice
Další údaje
Kód části obce 103373
Kód k. ú. 703371
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nepasice (německy Nepasitz) je vesnice, část města Třebechovice pod Orebem v okrese Hradec Králové. Nachází se asi tři kilometry západně od Třebechovic pod Orebem. Prochází zde silnice I/11. Nepasice je také název katastrálního území o rozloze 4,43 km².[3]

Exulanti

Během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. Z obce Nepasice a Blešno prokazatelně uprchli v roce 1742 přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku tito lidé: [4]

  • Vojtěch Malý s manželkou a čtyřmi dětmi. Současně s ním odešel i Vojtěch Malý, sedlák z Blešna. Dne 14. února 1742 rychtář a konšelé obce Blešna si přišli prohlédnout mohovitost z kreraužto odtad do Slízka odjeti míní. V inventáři je uvedena i sláma a hrachovina, kterou sedlák Malý z Blešna do Slezska odvézt nehodlal.[5]
  • Jan Stříbrný, chalupník z Nepasic. Emigroval s manželkou Dorotou († 17. února 1771, stará 80 let, Husinec).[6] Jan Stříbrný patří mezi zakladatele obce Husinec, což byla první česká exulantská kolonie v pruském Slezsku. Samuel Figulus, pravnuk Jana Amose Komenského, byl kazatelem českého sboru v Husinci od roku 1754 až do své smrti v roce 1771.
  • Václav Stříbrný, sedlák z Nepasic († 11. července 1742 v Münsterbergu). Emigroval s manželkou Kateřinou, synem Václavem (28), Jakubem (24), Jiříkem (15) a Matějem (10). Opouštěný majetek byl sepsán 13. února 1742 (2 kobyly, hříbě, tkalcovský stav...) za jeho přítomnosti.[5]
  • Jakub Stříbrný, syn Václavův. V říjnu 1750 byl starším sboru. I on patří k zakladatelům obce Husinec, stejně jako jeho matka Kateřina. Kateřina zemřela 17. února 1756 ve věku 66 let. Jakub dne 12. června 1796 ve věku 80 let. Jeho nejmladší dcera Marie (* 14. května 1783 se 24. července 1803 provdala za Václava Zounara. Tato mladá rodina patřila k zakladatelům města Zelov.[7]
  • Matěj Stříbrný, syn Václavův. Žil stejně jako celý rod Stříbrných v Husinci. Zemřel 3.9.1779. Na cestě do Vratislavi z dopuštění Božího od koně svého do boku kopnutý byl, dne 3.9, když ho z Weigwitz domů vezli, na cestě v Klein Laudy dokonal.
  • Jan Stříbrný (II.), který zemřel 2. května 1780 ve věku 60 let v Husinci, patří rovněž k zakladatelům této obce, stejně jako Jiřík Stříbrný. Odkud pocházeli, není známo, ale dá se předpokládat příbuzenský vztah.

Přírodní poměry

Vesnice stojí ve Orlické tabuli na hranice přírodního parku Orlice. Jižně od ní protéká řeka Orlice, jejíž tok s přilehlými pozemky je součástí přírodní památky Orlice.

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. 
  4. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  5. ↑ a b SOA Hradec Králové, Velkostatek Opočno, sig. 1
  6. ↑ Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
  7. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. Praha: Kalich 433 s. ISBN 80-7017-793-4, ISBN 978-80-7017-793-8. OCLC 52454283 

Externí odkazy

Zdroj