Nepálský kongres

Nepálský kongres
नेपाली काँग्रेस
Datum založení 1950
Předseda Šér Bahádur Deuba
Zakladatel Bišešvár Prasád Kóirála
Sídlo Káthmándú, Nepál
Ideologie sociální demokracie,
demokratický socialismus,
třetí strana
Počet členů 870 106
Oficiální web https://www.nepalicongress.org/
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2022
89/275
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nepálský kongres (nepálsky नेपाली काँग्रेस, anglicky Nepali Congress) je nepálská politická strana, která vznikla v roce 1950. Stranu od roku 2016 vede Šér Bahádur Deuba, který byl několikrát nepálským premiérem, naposledy mezi červencem 2021 a prosincem 2022.[1][2] Nepálský kongres je středovou až mírně levicovou stranou.

Dějiny

Počátky Nepálského kongresu sahají do roku 1946, kdy ve Varánásí v Uttarpradéši vznikl Nepálský národní kongres. Jeho ideologické zaměření bylo do značně ovlivněno socialistickou frakcí Indického národního kongresu a jeho cílem bylo vystoupit proti autokratickému vládnutí ministerské dynastie Ránů a nastolení demokratičtějších zásad v zemi. Formálně v čele Nepálu sice stál král z dynastie Šáhů, faktickou moc však drželi v rukou ministerští předsedové z řad Ránů. V roce 1949 se Nepálský národní kongres rozpadl a část jejich bývalých členů společně se členy Nepálského demokratického kongresu založili v roce 1950 novou politickou stranu s názvem Nepálský kongres.[3]

Z počátku se členové Nepálského kongresu snažili o násilné svržení dynastie Ránů, jejich první pokus však nebyl završen úspěchem. Strůjci pokusu o převrat byli zatčeni a hrozil jim trest smrti. Následoval dramtický sled událostí, během něhož začaly propukat boje mezi Osvobezeneckou armádou, kterou zorganizoval Národní kongres, a nepálskou armádou, kterou řídili Ránové. Nepál se tak ocitl na pokraji občanské války. Částečně na nátlak Indie v čele s Džaváharlálem Néhrúem bylo mezi povstalci a Rány bylo v roce 1951 dospěno k dohodě. Nepálský kongres se stal součástí vlády, avšak neschopnost přivést Nepál, tehdy jednu z nejzaostalejších zemí světa, k alespoň k částečnému hospodářsko-sociálnímu pokroku, vedla v následujících letech stranu k vnitřní nestabilitě a nejednotnosti. Nicméně v prvních demokratických volbách v Nepálu roku 1959 se stal Nepálský kongres vedoucí politickou stranou.[4]

V následujících měsících však nová vláda v čele s Národním kongresem opět nebyla schopna zajistit reformy rozsáhlejšího charakteru, navíc premiér Bišéšvar Prasád Kóirála nevycházel dobře s králem Mahéndrou. Král se proto uchýlil ke krajnímu řešeni: v roce 1960 provedl palácový převrat a všechny dosavadní snahy o demokratizaci země tak byly zmařeny. Opětovné nastolení monarchie společně se zákazem působení politických stran znamenalo uvržení Nepálského kongresu do ilegality. Od 60. let rozvíjel Nepálský kongres své aktivity v sousední Indii, odkud organizoval politický odboj. Aktivity Nepálského kongresu za výrazného přispění jeho dlouholetého vůdce Bišéšvary vyvrcholily koncem 80. let v lidové nepokoje a protesty proti monarchii. V roce 1989 byl král nucen odvolat zákaz působení politických stran a na rok 1992 byly vyhlášeny volby do nové vlády, ve kterých jasně zvítězil Nepálský kongres. Ani tentokrát se mu však nepodařilo výrazněji pozvednout nepálské hospodářství a ekonomiku.[5]

Tato neschopnost spolu s tíživou sociální situací většiny Nepálců v zemi připravila živnou půdu pro vznik partyzánských maoisticky orientovaných skupin. Ty v roce 1996 přešly v otevřený ozbrojený boj a v Nepálu tak začala občanská válka, která trvala deset let. Roku 2002 došlo v Nepálském kongresu k rozkolu a část členů NK v čele s Šérem Bahádurem Deubou založila novou stranu s názvem Nepálský kongres-demokratický (anglicky Nepali Congress-Democratic).[6] V roce 2006 maoisté složili zbraně a podepsali s nepálskou vládou příměří. Na rok 2008 byly vyhlášeny volby, před kterými se strany Nepálský kongres a Nepálský kongres-demokratický opět spojily v jednu.[7] V následných volbách v roce 2008 maoisté vyhráli (získali 220 z 575 možných), Nepálský kongres skončil na druhém místě s celkovým počtem 110 křesel.[8] Stal se tak pod vedením Giridži Prasáda Koirály nejsilnější opoziční stranou.

Ve volbách do sněmovny reprezentantů v roce 2022, druhých volbách konaných od zavedení nové ústavy z roku 2015, získal kongres 89 mandátů z 275, což z něj učinilo nejsilnější stranu a jeho vedení začalo vyjednávat o pokračování rozšířené vládní koalice s maoisty a několika menšími stranami.[9] V následující stranické volbě byl poslanci jako lídr potvrzen Šér Bahádur Deuba.[10] Deuba odmítl přenechat na první polovinu volebního období premiérský post předsedovi maoistů Dahalovi a kongres odešel do opozice.[2]

Seznam předsedů

  • Matrika Prasád Kóirála, 1950–1952
  • Bišešvár Prasád Kóirála, 1952–1956, 1957–1982
  • Subarna Šamšér Džang Bahádur Rána, 1956–1957
  • Krišna Prasád Bhattáráj, 1982–1996
  • Giridža Prasád Koirála, 1996–2010
  • Sušil Koirála, 2010–2016
  • Šér Bahádur Deuba, 2016– úřadující

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nepali Congress na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nepal’s new PM gets confidence vote in parliament. AP News [online]. 2021-07-18. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b President appoints Pushpa Kamal Dahal prime minister. The Kathmandu Post [online]. 2022-12-25. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Vavroušková (2008), str. 54–56, 98.
  4. ↑ Vavroušková (2008), str. 54–63.
  5. ↑ Vavroušková (2008), str. 63–74.
  6. ↑ Nepál: Vnitropolitická charakteristika [online]. BusinessInfo.cz [cit. 2009-06-11]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Vavroušková (2008), str. 98.
  8. ↑ Nepálské volby definitivně vyhráli maoisté [online]. ČT 24 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ The mad rush for power could destabilise politics. The Kathmandu Post [online]. 2022-12-06. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Deuba elected Nepali Congress parliamentary party leader. The Kathmandu Post [online]. 2022-12-21. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj