Nayarit

Estado Libre y Soberano de Nayarit
Pobřeží u města Sayulita
Pobřeží u města Sayulita
Nayarit – znak
znak
Nayarit – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní město Tepic
Souřadnice
Rozloha 27 862 km²
Nejvyšší bod Cerro El Vijía (2 760 m n. m.)
Časové pásmo UTC-7
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 235 456[1] (2020)
Správa regionu
Stát MexikoMexiko Mexiko
Podřízené celky 20 municipios
Vznik 1. květen 1917
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 MX-NAY
Oficiální web www.nayarit.gob.mx
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nayarit [najaryt] je jeden ze 31 států Mexika. Zabírá plochu 26 979 km². Hraničí se státy Sinaloa, Zacatecas a Durango na severu, Jalisco na východě a jihu a s Tichým oceánem. Ke státu Nayarit patří také ostrovy Islas Tres Marías (María Madre, María Magdalena a María Cleofas) v Tichém oceánu. V roce 2020 ve státě Nayarit žilo 1 235 456 obyvatel. Hlavním městem je Tepic.

Původními obyvateli jsou Nahuové, Huicholové a Tepehuánové. Předkolumbovská architektura se zachovala v lokalitě Los Toriles. Umělý ostrov Mexcaltitán je považován za pravlast Aztéků.[2] V letech 1540–1542 probíhala Mixtónská válka proti španělským kolonizátorům. Původně byl Nayarit součástí státu Jalisco, osamostatnil se v roce 1917.[3]

Na pobřeží Pacifiku se nachází rekreační oblast Riviera Nayarit, vnitrozemí vyplňuje pohoří Sierra Madre Occidental s nejvyšší horou Cerro El Vigía (2760 m n. m.). Významnými řekami jsou Río Grande de Santiago a Río Ameca. Vyskytuje se zde sklípkan Klaasův, amazoňan fialovotemenný, chřestýš mexický a Peromyscus simulus. Převládá zde potravinářský průmysl, pěstuje se cukrová třtina, čirok, fazole, kukuřice, avokádo, tabák a kávovník, významný je i lov ryb a krevet.[4] V Tepicu sídlí Universidad Autónoma de Nayarit.

Reference

  1. Censo de Población y Vivienda 2020 [online]. Mexický statistický úřad [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. Daily Beast Dostupné online
  3. Britannica Dostupné online
  4. Fishsource Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj